Den po sv. Kajetánu

Na koleji Kajetánce,
kde studenti jsou ze všech stran,
zastavil se na kus žvance
i kocour jménem Kajetán.

Toulá se a nikdo neví,
kde může pes být zakopán,
který ho zahnal ke koleji,
po níž má jméno Kajetán.

To už po dlouhých nocích v trávě
se sluncem přichází další z rán
a s někým před kolejí hravě
zápasí kocour Kajetán.

Ten někdo v telefonu slyší,
hlas té, jíž býval milován...;
že s láskou je to jako s myší,
tuší i kocour Kajetán.

Tak se tam ti dva opuštění
věnují potřeštěným hrám,
v nichž pro šidítka místo není:
jen já a kocour Kajetán.

Však tím pohledem kocouřím
zase jsem k snům o lásce zván
a zase miluji, když přimhouří
své oči kocour Kajetán.
MLJT