Dneska mi tedy nedalo usnout něco jiného, ale využil jsem ten čas k pročítání monografií o Seifertovi a básní jeho přátel. Od jednoho z nich jsem nikdy nic nečetl a vždy jsem ho soudil podle jména, jež mi přišlo dosti neskromné, vzhledem k tomu, ze básníci 20. let, kdy jedině tvořil, všichni s úctou vzhlíželi k Josefu Horovi. Jmenoval se totiž Jindřich Hořejší. Až včera v Praze jsemsi pořídil útlou knížečku shrnující jeho celé básnické dílo. Více toho jistě přeložil. A jak psal a překládal, o tom se dočtete mnoho krásných příběhů v Seifertových krásách světa. Nebo v jedné krásné básni ve zkratce (mnou hodnocené za jedno z nejlepších míst ze Seiferta):
Verše psal v přeplněné kavárně
na kulatém stolku
jako po bitvě voják dopisy své milé
na převráceném bubnu.
Báseň Prosba nevyšla v žádné z Hořejšího sbírek, nýbrž v Listech pro umění a kritiku, roč. I. z roku 1933.
Dej, abych zapomněl,
že se mnou jde můj stín,
síť ok, spleť chapadel,
past černých propadlin,
stín, který vydávám,
když zalil mě Tvůj jas,
a který míří k tmám,
nad nimiž krouží čas.
Verše psal v přeplněné kavárně
na kulatém stolku
jako po bitvě voják dopisy své milé
na převráceném bubnu.
Báseň Prosba nevyšla v žádné z Hořejšího sbírek, nýbrž v Listech pro umění a kritiku, roč. I. z roku 1933.
Dej, abych zapomněl,
že se mnou jde můj stín,
síť ok, spleť chapadel,
past černých propadlin,
stín, který vydávám,
když zalil mě Tvůj jas,
a který míří k tmám,
nad nimiž krouží čas.
<3
Žádné komentáře:
Okomentovat