Ty bezejmenné zvonky
na vratech U Ladronky
lákají k dotyku.
Hle, někdo za kliku
bere a odmyká -
vidíte básníka
vycházet s cigaretou
do zahrady, kde kvetou
nádherné fialky,
co voní do dálky.
Náhle to zabliká
před tváří básníka
a vidět je v té tváři,
že o škrtátko stáří
už dvacet let nikdo neškrtá.
Je to duch Jarouška Seiferta.
na vratech U Ladronky
lákají k dotyku.
Hle, někdo za kliku
bere a odmyká -
vidíte básníka
vycházet s cigaretou
do zahrady, kde kvetou
nádherné fialky,
co voní do dálky.
Náhle to zabliká
před tváří básníka
a vidět je v té tváři,
že o škrtátko stáří
už dvacet let nikdo neškrtá.
Je to duch Jarouška Seiferta.
A seděl s námi i včera na prázdné židli ve františkánském klášteře.
Žádné komentáře:
Okomentovat