8. září 2006

Po nás ať přijde potopa!

Sáhl jsem po Gellnerovi a udělal si takovou svou malou soukromou koláž z pěti básní, jimž bylo letos 105 let.

Zamrazilo mne. Pravdy slov tvých
vědom byl jsem si zcela.
Drzé své ruce jsem zahanben zdvih’
s tvého dívčího těla.

Můj sen se v tobě ztělesnění dožil.
Své srdce jsem ti v tvrdé ruce vložil.
Nejdřív’s je líbal, pak jsi na ně plival,
za rok a za den při vzpomínce zíval. –

V městě teď bouří karneval,
a já bych slzy proléval.
K úpadku spěje moje firma.
Pánbu mě bere všema čtyrma.

Dlouho to trvalo, než pravdy věčné
v prázdnotě sobecké jsem uviděl.
Za tvůrce a za nahé tvorstvo vděčné,
za sebe sama jsem se zastyděl.

Jsem Adam, jak nás mnoho toho druhu,
jenž přejedl se plody poznání,
a konec konců jde mně přec jen k duhu
hněv boží a mé z ráje vyhnání.

Naděje lhavé duši otrávily
a zoufalství se vrhlo na sousto.
Jsem z těch, kterým svět podlamuje síly
a jež se zříci ho přec nejsou s to.

...

3 komentáře:

pampeeliska řekl(a)...

...

pampeeliska řekl(a)...

Hapruje tu nějak čas :) Píšu to a je 23:59 dne 8. 9. 2006. A víme. ...

Myrek řekl(a)...

Asi jde jenom o časový posun mezi správcem a ČR. :-)