7. listopadu 2006

Abstraktní umění


Toto je nejdražší (správně by se mělo říkat spíš nejdráže prodaný) obraz na světě. Jmenuje se No. 5, 1948 a je od Jacksona Pollocka. Albert Camus, kterému by dnes bylo 94 let, jednou řekl toto:

„Abstraktní umění je dílem netalentovaných lidí, které prodávají lidé bezcharakterní lidem úplně pomateným.“
mljt

19 komentářů:

Terezka řekl(a)...

Jiné názory zase říkají, že ti, kdo nejsou s to pochopit moderní (abstraktní) umění jsou zajati ve věčném světě realismu. A prof. Papoušek k tomu například dodává: Abstraktní umění nelze pochopit, přistupujete-li k němu s již vytvořeným názorem, že to nepochopíte. A také jde samozřejmě o umění odpoutat se od zažitého vzoru realistického umění... Docela s ním v této věci souhlasím :-)

J-Lo řekl(a)...

Další pomatená;-) Abstraktní umění přeci není o pochopení, to může tvrdit leda Papoušek nebo papoušek. Chápe se rozumem! Málokdo asi tuší, že je to (nebo spíš zpočátku bylo) právě o těch penězích... Proto je ta skupinka lidí (snobů), která tvrdí, že tomu "rozumí", tak úzká - prostě jsou to buď ti bohatí, kteří se tak cítí i bohatí na duchu, nebo ti, kteří by bohatí být chtěli (aspoň na duchu)... Zůstanu tedy asi v zajetí realismu, i když je to vlastně jen pojem, který se používá, aby vynikla výjimečnost toho druhého - abstraktního - umění, které ovšem už uměním není (pokud tedy uznáme, že slovo "umění" je od slova "umět" v jeho užším významu).

Terezka řekl(a)...

Možná to není až tak o pochopení, jako spíše o UCHOPENÍ uměleckého díla. Rozumět znamená (pro mě) vědět, co chtěl umělec říct. A že to není tak líbivé a srozumitelné jako 19. století a ti předtím? Inu, vývoj nezastavíš... Co například říkala Tvoje maminka zvonovým kalhotám? ?:-)) Ne vážně, stejně jako Ty jsem měla dřív s moderním uměním problém - nechápala jsem, co to znamená (Pollock byl pro mě mazal), proč to ti kozlové dělají, zkrátka nic... Ale začínám to pomalu UCHOPOVAT... :-)))

J-Lo řekl(a)...

Uchopit můžu leccos, třeba květináč, a ještě to nepovažuju za umění - nebo vlastně jo, je to větší umění, než vystříkat tempery na ubrus;-) Ale vážně, převezmu-li rétoriku zaplacených kritiků z počátků těchto mazanin, můžu vesele uchopovat třeba hovno na pánvičce jako nejgeniálnější umění postmodernismu. Já to přesto neudělám, ač by člověk řekl, že už bych pomalu mohl (aspoň věkem) dozrávat k lepšímu uchopení toho, za co jiní platí miliony. Je to záležitost pro snoby, ale já snobům rozhodně neberu právo na život, ať si žijí, jak chtějí... Ani se jim vlastně nechci vysmívat, ale co, už jsem to udělal, tak ať mi třeba oplácí stejnou mincí... Zůstanu hlupákem, který uznává vývoj v oblasti kalhot, ale ne už tak v oblasti umění. Nechci říct, že některé mazaniny nelíbí, ale některé květináče se mi taky líbí...

Terezka řekl(a)...

Protiřečíš si, baví Tě polemizovat na jakékoli téma a hledáš pádné argumenty za pomoci vulgarismů, těším se, až si o tom promluvíme takříkajíc Z OKA DO OKA...

Martin řekl(a)...

Tvrdit o Camusovi ze byl omezeny by bylo stejne hloupe jako tvrdit ze ten obraz je paskvil. Pokud bych mel tedy jedno odsoudit, volim treti moznost. Ze je to nejdraze prodany (coz je myslim dulezity poznamenat), je vec jedna, alepokud nam tu ted nepude o penize a lidi kolem nich... Zajimave je se podivat na umeni od slova umet, jak se to pozna? Neni to prave v tom ze ten clovek ty tahy stecem, kladivem, zbijeckou..ci cimkoliv jinym vedl neopakovane a vystihoval tim cosi, cosi co je videt az "za" tim obrazem, neni taky dulezity cely kontext, ze umelec nebyl jen nejaky cakal ale ve sve dobe, kulture neco chtel rict, svetu, nam? Debata tady vede velmi rychle k otazce co je to vlastne ta krasa? Kdyz se divam v case zpet na nasi kulturu vidim, ze se nazor na to dost menil, nekdo by rekl ze to souvisi s paradigmatem, ale ani nemusim cestovat v case ale podivat se po svete a videt ze vsude vznikaji dila lidi kteri je ze nejakeho duvodu vytvareji a neni to jen na platnech na podstavcich. Proc to vsechno delaji a mi mezi nimi? Kdyz pak nekdo hodi hovno na panvicku, nebo zachodovou misu s napisem fontana a rekne ze je to umeni, jak zachranit krasu? Je tu ale rozdil, nekdo to udela a chce tim neco treba rict, treba i to ze je tu dneska peknej postmoderni gulas, ale pokud to ma smysl, tak pro me to ma hodnotu. Slysel sem nekolik definic umeni, repspektive krasy, nejvic se mi libila jedna, od jakehosi kmene z Mali - "umeni je to co pritahuje nasi pozornost". Coz takhle neadorovat nejaky smer, epochu, ci umelce, ale bit se o krasu a o jeji smysl a misto v zivote?

J-Lo řekl(a)...

Ano, Terezko, rád se přu, ale neboj, nevyhledávám témata jen pro disputace, ale pro to, že jsem o něčem přesvědčen. Ne slepě, snažím se pochopit druhou stranu, někdy třeba až tak empaticky, že bych se mohl hádat sám se sebou a mrzí mě, že druhá strana nepřišla na lepší argumenty. V oblasti abstraktního umění jsem se hádal od gymnaziálních let - měli jsme v lounech tzv. "lounskou krajinářskou školu", ale na obrazech se krajina poznala asi jako když uděláš fotku nahý ženský, ale zapomeneš sundat krytku z objektivu. Vystavit tohle pod názvem akt vyžaduje odvahu;)
Martinovi samozřejmě neberu paradigmata, má na ně právo a já mám právo se jim smát...
Zkusme to zase nějakou srozumitelnější cestou. Co třeba srovnání s hudbou, to je moje oblíbená klička - hudba sama o sobě je abstraktní... nemusí mít samozřejmě žádný příběh... Ale musí se umět (teď mluvím samozřejmě o komponování, ne o provedení). Když vám někdo bude třískat v kuchyni o sebe příborem, hudba to nebude, ale když to samý bude produkovat v nějakym klubu, zaplatí si reklamu a recenze (rozuměj recenzenty), tak už to "přitahne prozornost" a podle mě to stále není umění... Je to o prachách a o snobech - můj názor, nevnucuju!

pampeeliska řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
pampeeliska řekl(a)...

Jak si tu tak čtu, tak chápu Honzův záměr článku - už jsem možná konečně pochopila, že svůj blog píše víc pro sebe (aby utřídil své myšlenky a aby lépe pochopil zajímavosti, které někde zaslechl nebo četl, a písemná forma mu v tom lépe pomáhá - jako když si něco, co nechápeš, řekneš nahlas, a v tu ránu ti to dojde) než pro veřejnost -, ale nějak mi uniká logika lidí, kteří měli vůbec potřebu na článek reagovat, a tak nějak to kupodivu vnuká mně potřebu jim říct, že mám poslední dobou pocit, že lidi, kteří stále polemizují o umění a o tom "co tím chtěl autor říci" si vážně akorát na něco hrají. Na něco, co nejsou a čemu ani sami vůbec nerozumí. Stále se jen usilovně snaží "porozumět" a sugerují si tu představu, že už to chápou. Umění je o mnoha věcech, nesouhlasím s tím, že je jen o kráse. Má tu schopnost vystihnout cokoli... Ale především - umění je celé o citu. Můžeš ho rozebírat, koukat na něj zpředu, z boku, zvrchu, z rubu.. - ale nic neobjevíš. Je to marné, dokud nezapojíš cit. Teprve potom k tobě může proniknout to, čemu se říká "umění". Přijde mi, že lidé často nechápou, že umění je pro ně a že ho mají využít - ne rozebrat. Ono o rozbor nestojí. Chce ti něco dát a pokud ty to nechceš, nebo nejsi s to přijmout, pak je tu ještě pro další, kteří si ho prohlédnou, přečtou, poslechnou a naplní je. Myslím si, že celé dějiny umění jsou vlastně dějinami citu. A občas se mezi ten cit prostě vloudil i nějaký pitomec, který to dělal "pro umění".

.---/../.-./.. řekl(a)...

To bude srandy až si to přečte Terezka.

J-Lo řekl(a)...

Jen malý příspěvek Jacksona Pollocka k naší diskuzi, k mému srovnání s hudbou, k Martinově apologii krásy a k Pampeliščiným dějinám citu:

"/abstraktní umění/ by mělo být vnímáno jako hudba - po chvíli se nám buď líbí nebo nelíbí."

V téhle souvislosti by mě zajímalo, jak v abstraktním umění rozeznat kýč - ve figurálním se to celkem dá, i když třeba z různých pozic podle různých definic. V hudbě existuje něco jako sentimentálnost, patos. Ale v abstrakci nevím... Přijde mi, že vše je obhajitelné (krom vyložených plagiátů) poukazem na jedinečnost či neopakovatelnost (což podle mě není, jak se snažil naznačit Martin, lakmusovým papírkem umění). Btw. vše nejlepší k svátku.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj všem. Chtěl bych Terezku poprosit,aby mi vysvětlila,co tenhle konkrétní obraz znamená,a co nám chtěl autor zdělit. Pavel

Terezka řekl(a)...

Co nejponíženěji se Ti, Jane Losenický, omlouvám, že jsem měla potřebu reagovat na Tvůj článek.

Jak napsal Antonín Sova: hehehehe

A Vám všem pochybovačům (ano, i Tobě Pavle, i Tobě slečno E.)vzkazuje Virginia Woolfová:

Tu je - její obraz. Ano, její malba v zelených a modrých tónech, s čárami křížem krážem proťatými; ten pokus něco vyjádřit. Jednou to bude viset někde v podkorví, pomyslila si; jednou to někdo zničí. Ale co na tom? řekla si v duchu a znovu se chopila štětce. Zadívala se na schůdky - byly prázdné; zadívala se na své plátno - všechno bylo rozplizlé. Náhle s intenzivním odhodláním, jako by to ve vteřině spatřila jasně před sebou, nanesla barevnou čáru tam, přesně doprostřed. Hotovo; skončeno. Ano, řekla si odkládajíc štětec, nesmírně znavená, takhle jsem to v duchu viděla.

(V. W. - K majáku)

Zároveň se samozřejmě vzdávám jakéhokoliv dalšího práva unavovat našeho Mistra dalšími diskusemi, však on už si je vyřídí, s kým mu je milo, že?

J-Lo řekl(a)...

>>... a Charles Tansley jí šeptal do ucha: "Ženy neumí malovat, ženy neumí psát..."<<

Virginia Woolf: K majáku, 1.část;)

Terezka řekl(a)...

Porušuji svou zásadovost, abych řekla poslední slovo: dočítej knihy do konce, Honzo, nevytahuj z nich jen nicneříkající pasáže a používej úryvky v kontextu...

Závěrečná scéna (kterou jsem přepsala) je vrchol toho všeho, vrchol, protože ona překoná tento ubohý Tansleyho názor (reprodukovaný Tebou), který ji několik let zaměstnává, ale neudolá ji. A to je to důležité. A ani hloupý mužský šovinismus nezmůže nic proti opravdovému umění.

J-Lo řekl(a)...

Tansley je postava ztvárněna Virginií Woolfovou, a jeho názor jsem schválně vytrhl z kontextu (jako ty jsi vytrhla právě ten úplný konec), abych trošku vyprovokoval tvůj feminismus. Tansley je hlupák, ale plánovitě napsaný hlupák, jako je plánovitě napsané vítězství "umění" - ale je pocit, že jsem sám se sebou spokojený, základní pocit umělce? Není to náhodou pocit kohokoli? Tímhle se dokazuje také hloupost milé Lily, která sice ví, že ten obraz stojí za prd ("pokus něco vyjádřit"), ale je se sebou spokojená. A jsme u zrodu abstraktního umění.

nogod řekl(a)...

Chtěl bych se také zapojit do rozhovoru, když se tu tak krásně diskutuje. Jelikož koketuji s výtvarným uměním (tedy spíše s realistickým), tak mám několik postřehů. Nechápu výraz pochopit abstraktní umělécké dílo. Pokud se na nějaké dílo dívám (a je jedno, zda-li jde o abstrakci, surrealitu či něco jiného), tak ho na sebe nechám působit a mám z něho nějaký pocit (příjemný, zhnusená atd.), ale nemohu pochopit, proč to autor namaloval a z co tím chtěl říct. Hlavně pokud se jedná o abstrakci. To ví pouze autor a ani ten možná ne... Když jsem se někdy pokoušel nakreslit něco abstraktního, tak jsem u toho zažíval různé pocity a věděl jsem, proč tam má být právě tahle čmouha. Ale nikdo jiný to nemůže cítit stejně, natož to pochopit.
A nejvíc mně pobaví lidé, kteří dokážou hodinu povídat o barvě vylité na schody.. :-)

Martin řekl(a)...

Je to uz velmi velmi pasé a mozna, ze si to ani nikdo neprecte... Ale ja jsem sem po te dobe prisel a cele precetl a rekl si ze, koupim kvetiny sam...nene, to je jina... S eliskou, ktera na me reaguje, proste souhlasim a snad se ukonejsim myslenkou, ze uz tenkrat, ale ta slova...ta slova a jejich bezeslovnost... A mam taky pravo na to abych rekl, ze to jestli vnimame v mire realisticke-schematizovana, mi zrovna vice vlevo a podle toho utvarime vse ostatni, predstavy uz jen cekaji na sve objeveni...? Stejne jako kyc, vice z nas se mozna shodne, ale neni nakonec zbytecne, pri hovoru dvou subjektu se vede rec podle toho co si maji rict oba. A pokud kyc skutecne potrebuje kdokoliv, muj nazor je ze ta potreba vypovida vic o nem nez o cily jeho odsouzeni. Ta kategorie ma pro me vyznamy se kterymi nesouhlasim. Kyc je v ocich odsuzujiciho. To co popisujes jako vlastnost ktera se u nas okolo umeni utvorila je fakt, ale pro me nedulezity, nechci se zabyvat tim co je kolem nej a ono samo bude bude prece pro nas abychom si kazdy vybrali podle sve jedinecnosti tu svoji a pak se v mi mohli s ostanimi utvrzovat : )

Frantisek Polasek řekl(a)...

Abstraktní umění lze pochopit dobře jen tehdy, pokud se sesynchronizujeme se zážitky umělce. Čili musíme znát místa nebo prostředí, které umělec navštívil a na základě tohoto prožitku obraz namaloval atp. Pak máme velkou šanci si reálné místo představit. Zdánlivě nic neříkají čmáranice v nás vyvolá reálný obraz místa. Abstraktní obraz je komprimace reálu. Něco jako slovní zkratka.
Platí to i po hudbu. Třeba Vltava. Každý si dokáže představit reálnou řeku Vltavu a její šumění u pramene atp.