A je tu první citát (Sobecký gen, str. 47):
Připomeňme si ještě, že existují alternativy pohlavního rozmnožování. Samičky mšic mohou bez partnera přivést na svět samičí potomstvo, z něhož každá samička má genetický materiál identický s matkou. (Mimochodem embryo v „lůně“ matky může mít ve svém nitru další embryo. Tak může mšice „porodit“ svou dceru a vnučku zároveň, přitom obě s ní budou geneticky identické jako jednovaječná dvojčata.) Mnoho rostlin se rozmnožuje vegetativně vytvářením oddenků. V tomto případě bychom možná spíše měli mluvit o růstu než o rozmnožování. Pokud o tom zauvažujete, shledáte mezi růstem a nepohlavním rozmnožováním poměrně malý rozdíl, neboť obojí se děje jednoduchým mitotickým dělením. Někdy se rostliny vzniklé vegetativním rozmnožováním oddělí od „mateřské“ rostliny. Jindy, jako například u jilmů, zůstane spojení zachováno. Celý jilmový les bychom tak vlastně mohli považovat za jednu rostlinu.
Otázkou tedy zůstává, proč – když mšice a jilmy to dělat nemusí – zacházíme my ostatní tak daleko, že mícháme naše geny s geny někoho dalšího, než zplodíme potomka? Zdá se to být výstřední způsob. Proč vůbec vznikl sex, to bizarní překroucení přímé replikace? Co je na sexu dobrého?
Už vás slyším, jak odpovídáte, taky to mám na jazyku, ale to se pro vědecké účely opravdu nehodí. Navíc jsou období, kdybych byl radši mšicí nebo jilmem, aby mě neovládly letální geny.
Připomeňme si ještě, že existují alternativy pohlavního rozmnožování. Samičky mšic mohou bez partnera přivést na svět samičí potomstvo, z něhož každá samička má genetický materiál identický s matkou. (Mimochodem embryo v „lůně“ matky může mít ve svém nitru další embryo. Tak může mšice „porodit“ svou dceru a vnučku zároveň, přitom obě s ní budou geneticky identické jako jednovaječná dvojčata.) Mnoho rostlin se rozmnožuje vegetativně vytvářením oddenků. V tomto případě bychom možná spíše měli mluvit o růstu než o rozmnožování. Pokud o tom zauvažujete, shledáte mezi růstem a nepohlavním rozmnožováním poměrně malý rozdíl, neboť obojí se děje jednoduchým mitotickým dělením. Někdy se rostliny vzniklé vegetativním rozmnožováním oddělí od „mateřské“ rostliny. Jindy, jako například u jilmů, zůstane spojení zachováno. Celý jilmový les bychom tak vlastně mohli považovat za jednu rostlinu.
Otázkou tedy zůstává, proč – když mšice a jilmy to dělat nemusí – zacházíme my ostatní tak daleko, že mícháme naše geny s geny někoho dalšího, než zplodíme potomka? Zdá se to být výstřední způsob. Proč vůbec vznikl sex, to bizarní překroucení přímé replikace? Co je na sexu dobrého?
Už vás slyším, jak odpovídáte, taky to mám na jazyku, ale to se pro vědecké účely opravdu nehodí. Navíc jsou období, kdybych byl radši mšicí nebo jilmem, aby mě neovládly letální geny.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat