Byl jsem se dneska cournout podél řeky, trošku rákosím, trošku bahníčkem a trošku Obratníkem raka, z nějž jsem si mohl zacitovat, že „momentálně nedokážu myslet na nic – jenom na to, že jsem vnímající tvor probodávaný zázrakem těchto vod, v nichž se odráží zapomenutý svět“. Ten svět se mi později odpoledne připomněl a já jsem cítil, že proud divoké řeky ho odnáší k moři a že se mi za mořem pomalinku odkrývá celý ve své nahosti. Sedím ve strážním koši, čučím na hladinu, ale potají mrkám k obzoru!
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat