Bohéma

Karikatura Giacoma Pucciniho od Enrica Carusa

Jestli mám nějakou operu naposlouchanou, pak je to Pucciniho Bohéma. A dnes je to přesně 110 let, co v Turíně spatřila světlo světa. Aniž bych ji kdy viděl, aniž bych znal obsah, zamiloval jsem se do muziky. Asi před rokem jsem našel tuhle stránku, a nestačil jsem se divit. Syžetem je to něco mezi Třemi mušketýry, Vlasy a Trainspottingem. Ten vzor čtyř různorodých kamarádů na mě prostě zabírá. Když v prvním dějství Rodolfo zatápí se svým právě dopsaným dramatem (plátnem od Marcella nezatopili jen proto, že by to smrdělo:-), je to překrásnej začátek. A když pak opijou domácího, kterej si přišel pro činži, a tahaj z něj intimnosti, je to nádhera. Chtěl bych umět italsky. Když jsem začal v létě učit češtinu pro cizince, divil jsem se, že hlavní důvod pro mnohé z nich se jmenuje Dvořák, Martinů (ten pohled na wikipedii je můj:-), Smetana nebo Janáček. Teď už je chápu. Chtějí chodit po ulici a zpívat si Měsíčku na nebi hlubokém. A já chci chodit po ulici a zpívat si L'amore è un caminetto che sciupa troppo...