Z George Orwella

Málokdo by řekl, že George Orwell skládal básně. A zde je jedna z nich, z roku 1918. Snad tím neumělým překladem autora Farmy zvířat a 1984 ani svou babylónskou princeznu neurazím.

(originál zde)

V mysli jsme svoji, ale snad příliš mladí
pro okolí na takové ty věci,
koukáme na sebe z oddělených klecí
a naše písně přece k sobě ladí.

Co od té doby se lesů vymýtilo,
kdy k zásnubám chodila div ne nemluvňátka?
Vzpomeň si na Romea – jakoby život byl jen zkratka,
a vzpomeň na Julii – tehdy jí čtrnáct bylo.

Jeskynní muž našel větev hořící
a se svou ženou žil ve vůni kouře.
Tak i my zůstaneme za vichru i bouře
(ať třeba padesát let) do smrti věrni si.

Budeme vzpomínat, až vlasy budou bílé,
na naší lásky oslnivé chvíle.

mljt