(originál zde)
Mám strach, že navždy zmizí
zázrak z tvých očí a že mé líce
bude hřát vůně zcela cizí
a že už nespatřím tě více…
Stíhá mě představa, že jsem jak kmen,
jenž ulámal si větve. Mám pocit viny,
že bez květů a mízy zbývá mi čekat jen,
zda pro červy žalu najdu kus hlíny.
Jsi-li můj poklad, ač v hloubi zakopán,
jsi-li můj kříž, má mokvající rána,
jsem-li jen pes a ty můj pán,
chci stále vzpomínat na svého pána.
Pokryj mou řeku podzimním listím svým
a dej už spát mým očím choromyslným.
...
4 komentáře:
Díky za link na originál! Našel jsem tam spoustu Albertiho.
Kdo to překládal? Od Čivrného ani Uličného ani dalších tento text neznám.
Děkuji za poklonu... ;) Překlady, u nichž není uveden překladatel, jsou z mé dílny...
Díky.
Myslel jsem si, že to tak bude.
taky děkuju za link na originál. mně se líbí tenhle překlad, ale nevím, kdo je autorem. poradíš?
SONET O SLADKÉM STESKU
Mám strach, že budu muset držet půst,
že tvoje sošné oči ztratí se mi,
i tvůj hlas, který kane do mých úst
jak růže tvého dechu v osamění.
A lituje, že ač smím v břehu růst,
jsem bez větví a plodu na mě není
a nekvetu a nemám dřeň a prsť
pro červa svého zlého utrpení.
Jsi-li můj tajný poklad i můj kříž
a má zmáčená bolest s mými žaly
a jsem-li já pes, jemuž poroučíš,
nedopusť, aby mi teď všechno vzaly
vody tvé řeky, ať je zdobí spíš
můj nepříčetný podzim opršalý.
Okomentovat