3. června 2007

Fortunata

Apollon Nikolajevič Majkov

(originál zde)

Ach, bez stesků, bez výtek, bez rozmyslu,
bez hraní na osud se do mě zamiluj,
bez ptaní po naší lásky hlubším smyslu –
na co se ptát? Jsem tvoje a ty můj!

Všeho nech, zapomeň a cele mé duši dej se!
A nikdy na mě smutně nemysli!
Nesnaž se uhodnout, co skrýváš v hloubi srdce!
Prostě ho následuj – a jdi!

Neumím lásku spočítat, neumím ji změřit,
láska v mé duši jako slunce svítí.
Miluju – směju se, přísahám a věřím…
Ach, milý můj, jak překrásné je žití!

Věř v lásku, z níž štěstí nevyprchá
a která nás dva už nikdy nerozloučí,
věř, jako já, že láska není mrcha
a tenhle polibek až naší smrtí skončí…
...

Žádné komentáře: