Na oponě Národního divadla od Vojtěcha Hynaise mě nejvíce zaujala informace pana průvodce, že na alegorické malbě se autor sám vyobrazil, prý před postavou starého žebráka. Myslel jsem zprvu, že jde o onoho muže s lysinou na temeni, ovšem na stránkách Pražské informační služby jsem se dozvěděl, že by mělo jít o muže nad dívkou v růžových šatech.
Průvodce sdělil naší skupině, že žebrák dal vyžebrané peníze na stavbu divadla, což symbolizovalo veřejnou sbírku. Napadlo mě, kde asi Hynais vzal inspiraci, neboť jsem před nedávnem o jednom obraze s podobnou tématikou psal. Dle mého názoru by mohl žebrák představovat jednoho z největších vojevůdců historie, Belisara, který byl zvůlí císaře Justinina oslepen a odsouzen k žebrání o almužnu. Malíři v 18. století jím symbolizovali arogancí moci tehdejších absolutistických vládců. A tady už vidíme jasnou paralelu s útlakem, kterému náš národ v době stavby Zlaté kapličky vystavovali Habsburkové. Jenže pro tuto teorii jsem nikde nesehnal důkazy a z obrazu není poznat, jestli je žebrák slepý a není zde ani voják, jenž by svého bývalého velitele poznal. Pokusím se tedy optat prof. Jana Royta, jenž mi již několikrát pomohl zodpovědět mé diletantské otázky (a, přiznám to bez mučení, jednou mi i vyhrál sázku). Profesor Royt mi v expresní odpovědi sdělil svůj názor, že pravděpodobně o Belisara nejde. Tímto mu děkuji, ale výše zmíněné zde ponechám jako dokument mé psychicko-umělecké geneze.
Je pozoruhodné, že jsem v článku o Belisarovi v červenci psal i o jiném uměleckém díle, o fotografii ženy kojící dítě, která údajně inspirovala Johna Steinbecka k závěrečné scéně Hroznů hněvu, v níž Růže Saronská kojí žebráka. A v Národní galerii na Hradě jsem si dnes vyfotil obraz od Petra Brandla Kimon a Pera. Kimon, který v cele čeká na popravu a nedostává najíst, a tak jej jeho dcera, čerstvá matka Pera kojí. Co dodat? Možná snad ještě stejný motiv od Rubense.
Průvodce sdělil naší skupině, že žebrák dal vyžebrané peníze na stavbu divadla, což symbolizovalo veřejnou sbírku. Napadlo mě, kde asi Hynais vzal inspiraci, neboť jsem před nedávnem o jednom obraze s podobnou tématikou psal. Dle mého názoru by mohl žebrák představovat jednoho z největších vojevůdců historie, Belisara, který byl zvůlí císaře Justinina oslepen a odsouzen k žebrání o almužnu. Malíři v 18. století jím symbolizovali arogancí moci tehdejších absolutistických vládců. A tady už vidíme jasnou paralelu s útlakem, kterému náš národ v době stavby Zlaté kapličky vystavovali Habsburkové. Jenže pro tuto teorii jsem nikde nesehnal důkazy a z obrazu není poznat, jestli je žebrák slepý a není zde ani voják, jenž by svého bývalého velitele poznal. Pokusím se tedy optat prof. Jana Royta, jenž mi již několikrát pomohl zodpovědět mé diletantské otázky (a, přiznám to bez mučení, jednou mi i vyhrál sázku). Profesor Royt mi v expresní odpovědi sdělil svůj názor, že pravděpodobně o Belisara nejde. Tímto mu děkuji, ale výše zmíněné zde ponechám jako dokument mé psychicko-umělecké geneze.
Je pozoruhodné, že jsem v článku o Belisarovi v červenci psal i o jiném uměleckém díle, o fotografii ženy kojící dítě, která údajně inspirovala Johna Steinbecka k závěrečné scéně Hroznů hněvu, v níž Růže Saronská kojí žebráka. A v Národní galerii na Hradě jsem si dnes vyfotil obraz od Petra Brandla Kimon a Pera. Kimon, který v cele čeká na popravu a nedostává najíst, a tak jej jeho dcera, čerstvá matka Pera kojí. Co dodat? Možná snad ještě stejný motiv od Rubense.
Žádné komentáře:
Okomentovat