Asi se divíte, proč dneska, den před Štědrým večerem, chci psát něco o máji? A to ještě nevíte, že jsem před pár minutama prohlásil, že už se blíží podzim. Všechno tak trochu souvisí s mojí novou řeholí a taky s Lenkou, která se bude v máji vdávat, i když si zrovna nebude brát Vavřenu. Ona Vavřenova Lenka se v roce 1847 zúčastnila Majálesu a na druhý den u ní našli Máj, takovou sprostou knihu. A mně včera přišla kniha Pavla Vašáka s názvem Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy, na níž chci postavit další kapitolu svého literárněvědného eseje. Nejvíc ale přemýšlím o organizaci Majálesu v Kadani. A to je tolik máje dohromady, že mám letošní Vánoce tak trochu májové.
Majáles, slavnosti máje, bych letos rád rozproudil i v tom našem malém městě, sice asi skromnější než ty, které organizuje Český majáles, oficiální pořadatel všech festivalů ve velkých městech, ale snad o to větší svátek opravdové studentské recese slavené a organizované tradičně zdola. Oslovím místní střední školy a pokusím se vyjednat, aby namísto posledního zvonění uskutečnily následující akci: v pátek ráno by se celý třetí ročník odebral do prostor zahrady před Střelnicí a tam by připravoval majálesové atrakce (svatby, stánky se soutěžemi atd.), v tu samou dobu by čtvrťáci již v převlecích chodili po městě a vybírali peníze od štědrých kolemjdoucích, jako tomu bývá při klasickém posledním zvonění. Dejme tomu, že o půl dvanácté by se studenti obou ročníků sešli před svojí školou, samozřejmě náležitě přestrojeni a mohli by se k nim přidat i studenti nižších ročníků, a jako průvod z transparenty by vyrazili na pochod městem, který by došel ke Střelnici, a tam by začalo to pravé majálesové veselí, za doprovodu kadaňských kapel. Podávaly by se občerstvující nápoje a pokrmy, v určité dané časy podle programu by proběhlo pasování třeťáků na mazáky, toho všeho už by se účastnila i z práce se navracející část veřejnosti, která má pochopení pro studentskou recesi a chce si taky trochu zadovádět. Závěrem by se zvolil král Majálesu a večer by to vše uzavřel koncert nějaké profláklejší kapely. A teď mě zajímá, co tomu říkáte?
Jinak, jak už mám ve zvyku v každém druhém článku citovat, co jsem si kde přečetl moudrého, tentokrát jsem se ve výše zmínené knize o Máchových šifrovaných prasečinách (sic!) dočetl, jaké transparenty nosili studenti na majáles v roce 1962, kdy vrcholila karibská krize:
„Ještě jednu Kubu, usušíme hubu.“
„Sedmnáct let po válce, máme hovno v almárce.“
„Vidím hvězdu pěticípou, pod ní lidé hlady chcípou.“
Přemýšlel jsem, jestli nějaký dějezpytec vůbec zpracoval tématiku studentských majálesů a dočetl jsem se tohle…
Majáles, slavnosti máje, bych letos rád rozproudil i v tom našem malém městě, sice asi skromnější než ty, které organizuje Český majáles, oficiální pořadatel všech festivalů ve velkých městech, ale snad o to větší svátek opravdové studentské recese slavené a organizované tradičně zdola. Oslovím místní střední školy a pokusím se vyjednat, aby namísto posledního zvonění uskutečnily následující akci: v pátek ráno by se celý třetí ročník odebral do prostor zahrady před Střelnicí a tam by připravoval majálesové atrakce (svatby, stánky se soutěžemi atd.), v tu samou dobu by čtvrťáci již v převlecích chodili po městě a vybírali peníze od štědrých kolemjdoucích, jako tomu bývá při klasickém posledním zvonění. Dejme tomu, že o půl dvanácté by se studenti obou ročníků sešli před svojí školou, samozřejmě náležitě přestrojeni a mohli by se k nim přidat i studenti nižších ročníků, a jako průvod z transparenty by vyrazili na pochod městem, který by došel ke Střelnici, a tam by začalo to pravé majálesové veselí, za doprovodu kadaňských kapel. Podávaly by se občerstvující nápoje a pokrmy, v určité dané časy podle programu by proběhlo pasování třeťáků na mazáky, toho všeho už by se účastnila i z práce se navracející část veřejnosti, která má pochopení pro studentskou recesi a chce si taky trochu zadovádět. Závěrem by se zvolil král Majálesu a večer by to vše uzavřel koncert nějaké profláklejší kapely. A teď mě zajímá, co tomu říkáte?
Jinak, jak už mám ve zvyku v každém druhém článku citovat, co jsem si kde přečetl moudrého, tentokrát jsem se ve výše zmínené knize o Máchových šifrovaných prasečinách (sic!) dočetl, jaké transparenty nosili studenti na majáles v roce 1962, kdy vrcholila karibská krize:
„Ještě jednu Kubu, usušíme hubu.“
„Sedmnáct let po válce, máme hovno v almárce.“
„Vidím hvězdu pěticípou, pod ní lidé hlady chcípou.“
Přemýšlel jsem, jestli nějaký dějezpytec vůbec zpracoval tématiku studentských majálesů a dočetl jsem se tohle…
2 komentáře:
Jo, jo , jo, jo, joooo - majales v Kadani co? CHCIIIII :) M.Z.
Tohle je opravdu dobrej nápad..kdyby to bylo takhle, nemělo by to chybu..je pravda, že organizace studentských slavností nemůže být řízená nějakou organizací, ale jak správně píšeš, zdola:)
Okomentovat