Blues Boba Dylana

Nikdy jsem nebyl nějakým velkým milovníkem Boba Dylana, protože jsem nerozuměl jeho angličtině, a přesto ho vnímám jako takovou ikonu, že jsem ho pohřbil, myslel jsem si, že už není mezi živými, a on je to vlastně ještě štramák. Každopádně mě dostala tahle písnička od Syda Baretta z Pink Floydů, tomu říkám povedená parodie. Ostrovtip, úcta a sebeironie, kéž by takovejch písniček na ostatní byli schopní všichni písničkáři (jen vzpomeňte)…

Nedělám to často, protože je to na překladu to nejsložitější, ale pokusil jsem se písničku přeložit tak, aby ji mohl vzít někdo, kdo umí hrát na kytaru a zpívat a zazpívat ji s českým nápěvem. Tak schválně, Kubo, zvládneš to?

originál zde

Mám jeho písničky
a jeho tenisky
džíny mám natrhlý a vlasy mám vlát,
vždyť jak by mě to mělo štvát…

Text píše se sám
o tom, jak je nám,
o bohu, o dívce, no a tak dál
bejt kocour, tak bych zamňoukal.

Protože básník jsem,
o tom jsem přesvědčen,
jak vítr fouká, tak cítím se umělcem,
protože jsem pan Bob Dylan, a tak
jsem svobodnej jako ten pták

Jdu od štace ke štaci
z lidí mám legraci,
berou to vážně, tak nač jim to brát,
mám naditou šrajtofli a umím se smát,

vždyť po prachách netoužím,
jen si je zasloužím,
mám srdce a v hlavě malou škvíru,
a tou zpívám o lásce a míru…

Protože básník jsem,
o tom jsem přesvědčen,
jak vítr fouká, tak cítím se umělcem,
protože jsem pan Bob Dylan, a tak
jsem svobodnej jako ten pták

Zpívám, o čem si sním
a hele, dává to rým,
protože zdá se, že moje sny jsou něco víc
a že jsem prorokem a mám lidem co říct.

A tuhle parodii
na mojí melodii,
zpívá chlápek, co má mě moc rád
o tom vás nebudu přesvědčovat…

Protože básník jsem,
o tom jsem přesvědčen,
jak vítr fouká, tak cítím se umělcem,
protože jsem pan Bob Dylan, a tak
jsem svobodnej jako ten pták