Růže pro Věrušku

Tuhle básničku složil Charles Tomlinson (jenž dnes slaví své osmdesátiny) pro svou kolegyni k narození děťátka, ale mně se líbila tak, že jsem si v dedikaci té básně dovolil nahradit Žanetu tou, jejímuž kolegovi se také narodilo děťátko, a to mě vždycky dojme, i když to zdánlivě vůbec nesouvisí…

originál včetně přednesu je zde

Vím,
že tahle růže
je jen z papíru a inkoustu,
ale podívej, jak roste (to jen já už nerostu)
a růst nepřestane
ve tvých očích…
růže, co kvete na záhonku,
pomalu vadne na svém stonku,
ale ta moje
z mezer a slov za sebou pěkně vysázených
může vždy znovu vyrašit
a růst, kdy bude se ti chtít,
stačí jen přimhouřit
oči a začít pěkně od začátku
číst a tak se naučit,
jak se z prázdna
vykouzlí růže,
skutečná růže,
věčně krásná…

A teď si přivoň!