Za pár dní by Vladimíru Vysockému bylo 70 let. Tahle písnička složená v roce 1969 mě donutila listovat rusko-českým slovníkem tak dlouho, dokud jsem nesesmolil aspoň ten usmolený překlad, který následuje. Snažil jsem se, aby se to dalo zazpívat, tak možná zkusím i oprášit kytaru, text i s akrody je zde.
Odkaz na píseň na youtube je zde.V.D.
Co nemám rád, jsou osudový konce,
já nikdy nebudu ze života zívat.
Co nemám rád, jsou smutný časy v roce,
kdy se mi nechce ani smutně zpívat.
A nemám rád ty, co jsou celý čistý
do všeho nadšený a co taky všechno umí.
Pak nemám rád, když někdo čte mý listy
a stoje na špičkách mi přes rameno čumí.
Co nemám rád, je šikování do řad,
skákání do řeči jen tak z drzosti.
A nemám rád, když někdo střílí do zad
a jsem i proti všem ranám z milosti.
Nesnáším klepy hned v několika zněních,
a salvy k poctě ty mě přímo ničí,
nebo – když někdo se podle větru mění
nebo – když na sklo se jde se železnou tyčí.
A nemám rád, když je všechno zajištěný,
je lepší nebrzdit a jet na plnej plyn.
Proč slovo „čest“ už ve slovníku není?
Ze cti zbyl jenom kopanec do slabin.
Když někde vidím polámaná křídla,
falešná lítost nemá ve mně místa,
nemám rád násilí ale ani vyschlá vřídla,
ba ani pohled na trpícího Krista.
Nemám rád sebe, sebe, když se bojím,
a bolí mě, když mlátěj nevinný,
a nemám rád, když se do duše mojí
vkrádaj jiný duše a jejich zločiny.
A nemám rád vyprodaný stadiony,
z těch miliónů nepadám na hubu,
a ať se zblázněj ty pozdějš narozený,
tohle já prostě nikdy mít rád nebudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat