Vozítko

Tenhle víkend asi strávíme s Věrkou částečně i teoretickým výběrem samochodu, jak tomu říkají Poláci. Bude to o dvou autech, o nějakým, který bychom chtěli, a o nějakým, který si snad brzo pořídíme. Čtu občas soběpisník Martina Fendrycha, protože mi párkrát děda četl z jeho knížky Jako pták na drátě a bylo to úžasný. V jednom z posledních článků to bylo napsaný jasně. To, co si teď chceme koupit, bude „nic… Něco jako tramvaj. Nasednu a vezu se na nákup. Přibližovadlo... nutnost, možná ani to ne.“ Tím se tady ani chlubit nebudu. Ovšem, na to, že se o auta nezajímám, mám myslím i něco jako vkus. A tak jsem docela zvědavej, jak to dopadne s tím druhým, o kterým Láďa říká:

„Auťák, kamaráde, to neni jen tvoje vizitka, auťák, to seš ty. Auťák máš, jakej seš. Ženskou si tak úplně vybrat nemůžeš, nezávisí to tak úplně na tobě. Ale auťák jo. A bacha: nejde vo cenu, de vo vkus.“

A ta následující pasáž o šukání a svěřování se na blogu je taky bezvadná.