Kdo někdy překládal Jamese Joyce, ví co to znamená. Pro mě to znamená nepřemožitelný a nepřeložitelný. A přesto právě za překlad jeho druhé sbírky jsem tenkrát získal první cenu. Z té první, o jejímž názvu jsem tu také psal, jsem se dneska pokusil, ovšem opravdu volně, přeložit báseň číslo XII. Jsou to mé dnešní noční pocity, takže je docela pravděpodobné, že Joyce chtěl říct něco úplně jiného. Záleží na tom? Joyceův bratr tvrdil, že originál básně byl napsán na krabičku cigaret...
Co prozradila luna v čepici
srdíčku tvému, ta noční gardedáma,
o milování při plném měsíci
s kobercem hvězdiček pod nohama?
Vypadá moudře ve svém stínu
ta směšná sestra kapucínů…
Raděj mi věř, že já jsem ten,
kdo pohrdaje božstvy
rozfouká jiskru na oheň,
a o lásce už dost ví!
Už žádné slzy, slib mi při luně,
a jak já tebe, tak ty miluj mě!
1 komentář:
.<3.V.
Okomentovat