Pan Skotek má takový plán, že bychom napřesrok s divadlem Navenek nastudovali Zkrocení zlé ženy. Mám hrát Petruchia a Káťu mi má zahrát Nikolka Domanjová. Dneska jsem si k Zeffirelliho 85. narozeninám pustil dialog, na nějž si máme brzy sednout k mluvené zkoušce. Kdyby to počkalo pár let, nejradši bych si hru přeložil sám, aby mi sedla pěkně do huby. To bych se ale nejdřív musel naučit blankvers. Zkusil jsem si bez ohledu na trocheje a jamby pár dekaveršů, které použil Zeffirelli jako vstupní verše pro první setkání Richarda Burtona a Elizabeth Taylorové v tomto filmu, na nějž vždycky tak ráda vzpomíná babička. Už vím proč.
KATHERINA. Já a vosa? Pozor na žihadlo!
PETRUCHIO. Mně znám je jeden lék: vytrhnout jej.
KATHERINA. Jen jestli tušíš, blázne, kam sáhnout…
PETRUCHIO. Vosa žihadlo na zadečku má…
KATHERINA. Ba né, na jazyce!
PETRUCHIO. Na jazyce?
KATHERINA. Na tvém, když žvaníš tak. Koukej táhnout!
PETRUCHIO. A nechat jazyk na tvém zadečku?
Kačenko, já jsem šlechtic.
KATHERINA. Tu máš… [udeří ho]
PETRUCHIO. Zkus ještě jednu a nařežu ti.
KATHERINA. A ztratíš i svůj klenot šlechtický.
Dotkneš-li se mě, nezasloužíš ho.
A bez klenotu není šlechtic nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat