Když jsme šli kolem 3. žatecký základky, nejdřív mě udivila tělocvična vytvořená jakoby z nějaké pozdně barokní stavby, a potom mi Věruška představila svého kamaráda z dětsví kalouse ušatého, který se na nás usmíval ve větvích. Závist se do mě v tu chvíli nedala jen proto, že naše 2. kadaňská základka měla taky svoje kouzlo a hlavně jsme měli Rudu Koblice. Je ale pravda, že sovu má pouze v logu, tu Věrušce trošku závidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat