(volně z anglického překladu z malajalámštiny zde /už jméno autora a název jeho mateřského jazyka napoví, proč si autor vybral zrovna tohle téma/)
Koktání není žádná o-o-ostuda.
Je to způsob mluvy.
Ko-koktání je ticho, které pa-pa-padá
mezi slovo a jeho smysl,
stejně jako s-s-strnulost je
ti-ti-ticho, které pa-padá mezi
slovo a čin.
Vzniklo koktání dřív než řeč
nebo až po ní?
Jde o di-di-dialekt nebo
o svébytný jazyk?
Z podo-po-po- podobných otázek
jazyko-ko-kozpytci ko-koktají.
Po-po-poka-ka-pokaždé, když koktáme,
po-po-pokládáme oběť na oltář
Bo-bo-bohu roz-z-z-rozzzmanitosti.
Až bude celé lidstvo ko-koktat,
ko-ko-koktání se stane jeho ma-ma-mateř-řštinou:
jako teď nám.
Bůh taky mu-mu-musel koktat,
když stvořil člověka.
Proto všechna lidská slova
ne-ne-nesou různé významy.
Proto, když se člověk mo-mo-modlí,
ro-roz-rozkazuje nebo jen tak klevetí,
ko-koktá
jako po-po-poezie.
Žádné komentáře:
Okomentovat