31. května 2008

Z Kanady do Kadaně

V jednom rozhovoru s Vráťou Brabencem, kterej dneska přijede s Plastikama do Kadaně, jsem se dočetl několik nádherných věcí. Nejprve jednu výstižnou větu, kterou údajně říkávala jeho dcera, jež vyrůstala víceméně v Kanadě:

„To, co říkáme, nic neznamená, ale my tomu rozumíme.“

Takhle se prý Škvorecký zamyslel nad úrovní vzdělání v Kanadě:

„Abys dobře pochopil Kanadu - já tady přednáším literaturu devatenáctého století a student třetího ročníku literatury se mě ptá: ,Mistr Škvorecký, mohl bys mi říct, kdo to byl ten Dickens?‘ No a já tam přednáším autory, kteří nebyli ani vydaní!“

A nakonec vlastní Brabencovo krédo ze závěru rozhovoru:

„Ono je opravdu asi nejdůležitější v životě dokázat mlčet. Antropolog Mnislav Zelený, který studuje původní národy v Amazonii, kdysi řekl, že indiáni po setkání s bělochy tvrdí, že my mlčet neumíme. Máme potřebu pořád žvanit. Když nežvaníme, tak nakupujeme. A když nenakupujeme, tak jedeme autem. Ale indiáni sedí a přemýšlí. A odmítají se učit něco nového. Já taky neumím ten e-mail. Píšu na psacím stroji. Ten aspoň nemá viry. Člověk by se v určitém momentu vývoje měl zastavit.
Vy všichni teď máte internet a nevíte nic.

Už mlčim. Howg.

Žádné komentáře: