Dneska je to sto let od narození brazilského spisovatele João Guimarãese Rosy. Přiznám se, že jsem ho dodnes neznal a teprve na wikipedii jsem se dozvěděl, že napsal jediný a přitom stěžejní román, který v češtině vyšel před pár lety pod názvem Velká divočina: Cesty. Bývá srovnáván s Joyceový Odysseem, a tak se k němu možná někdy dostanu. Teď jsem se prokousával jeho krátkými básničkami v portugalštině a protože jim opravdu rozumím se slovníkem tak z 50%, nechal jsem se jednou jen inspirovat a složil jsem na ni tuto ani ne parafrázi (napadl mě název pro mé volné překlady, které často jen nasají atmosféru básně: Jinoverše). Tenhle jinoverš věnuju Věrušce k úspěšnému složení přijímaček.
Když obě ručičky na mých hodinkách
na chvíli zastaví se ve svých vzpomínkách,
spojí se k modlitbě – odbije poledne,
a pak zas ta velká tu malou předběhne.
Žádné komentáře:
Okomentovat