Došla mi kniha od člověka, který začal jako navíječ cívek v textilce, kde pracoval ve 13 letech dvanáct hodin denně, a skončil jako druhý nejbohatší člověk v historii, hned po Rockefellerovi, i když to se samozřejmě těžko měří, jinde je až na páté příčce těsně před Billem Gatesem. Ten muž se jmenuje Andrew Carnegie a kniha v češtině Moje cesta kolem světa. Zpočátku mě nijak nenadchla, ale po několika stránkách jsem v ní začal nacházet útržky poetických popisů míst, lidí i událostí. Každý den jeho přiléhavým citátem obohatím anglickou wikipedii, nejdříve to byl Bret Harte, pak Mount Sherman ve Skalistých horách a včera Palace Hotel v San Franciscu, dneska možná Sacramento. Mám tak pocit cestovatele po končinách, které asi fyzicky nikdy nenavštívím, ale skrze wikipedii a internet se tam nejen podívám, ale zanechám tam i nepatrnou stopu. A teď jeden citát pro čtenáře soběpisníku:
Básníci – a umělci vůbec – jak se zdá, vydávají nejlepší plody své jen pod tlakem. Hrozen musí býti lisován, chceme-li míti víno.
Žádné komentáře:
Okomentovat