Musím se přiznat, že jsem ani nevěděl, do jaké míry byla Hudba Praha mou rockovou kojnou. Až když jsem si uvědomil, že moje první a do jisté míry i poslední písničky, co jsem zvládl hrát na kytaru, byly od nich, tak jsem pochopil. Navíc jsem byl zvědavej na Echt!, o kterejch mi už hodně lidí vyprávělo, ale nikdy jsem je naživo neslyšel.
A tak jsem si dnešní koncert na svůj svátek (na kterej jsem si vzpomněl až teď o půlnoci) dokonale vychutnal. Echti zahráli výbornej zemitej rock a hodně mi připomněli Plastiky. Saxofonista Karel Malík, který je kapelníkem a textařem kapely, je opravdu silná persóna a unese i angažmá v Hudbě Praha, s kterou hraje skoro stejně dlouho. Když nastoupila Hudba Praha, říkal jsem si, že jsem snad žil v jinym století. Tak dlouho jsem některý ty písničky neslyšel a přitom je mám tolik pod kůží. Brejle, Záda, Táta a máma (ty komentáře u klipu mluvěj za všechno!... a jak jsou tam všichni mladý!) to je opravdová hudba mládí.
Škoda, že jsem si nevyřval Paralet (zato jsem si vyřval plíce, nebo spíš hlasivky). Ale zase mě to inspirovalo k tomu, abych pozval lounskou skupinu Paralet, vlastně abych konečně udělal koncert celé lounské scény v Kadani, protože je to kvalitka za nízkou cenu, kterou sice málokdo docení, ale kdo ji nepodcení, tak ji ocení. Nicméně zpátky k Hudbě Praha. Šlapalo to, nechyběla šťáva, sice to řvalo až příliš, ale ke konci jsem skákal jako zkouřená ropucha v zavařovačce. Jen škoda, že je Věruška na neschopence, s rosničkou by se mi v tý sklenici skákalo mnohem líp.
Už se těším na Už jsme doma!
A tak jsem si dnešní koncert na svůj svátek (na kterej jsem si vzpomněl až teď o půlnoci) dokonale vychutnal. Echti zahráli výbornej zemitej rock a hodně mi připomněli Plastiky. Saxofonista Karel Malík, který je kapelníkem a textařem kapely, je opravdu silná persóna a unese i angažmá v Hudbě Praha, s kterou hraje skoro stejně dlouho. Když nastoupila Hudba Praha, říkal jsem si, že jsem snad žil v jinym století. Tak dlouho jsem některý ty písničky neslyšel a přitom je mám tolik pod kůží. Brejle, Záda, Táta a máma (ty komentáře u klipu mluvěj za všechno!... a jak jsou tam všichni mladý!) to je opravdová hudba mládí.
Škoda, že jsem si nevyřval Paralet (zato jsem si vyřval plíce, nebo spíš hlasivky). Ale zase mě to inspirovalo k tomu, abych pozval lounskou skupinu Paralet, vlastně abych konečně udělal koncert celé lounské scény v Kadani, protože je to kvalitka za nízkou cenu, kterou sice málokdo docení, ale kdo ji nepodcení, tak ji ocení. Nicméně zpátky k Hudbě Praha. Šlapalo to, nechyběla šťáva, sice to řvalo až příliš, ale ke konci jsem skákal jako zkouřená ropucha v zavařovačce. Jen škoda, že je Věruška na neschopence, s rosničkou by se mi v tý sklenici skákalo mnohem líp.
Už se těším na Už jsme doma!
Žádné komentáře:
Okomentovat