Včera jsem si ovšem koupil výběr z básní a povídek autora žijícího, o kterém jsem do té doby neslyšel. Je to Marian Palla a jsou to vlastně dvě knihy v jedné. Sbírka básní se jmenuje Kdyby byl krtek velkej jako prase a povídky (nebo spíš návody) se souborně nazývají Jak zalichotit tlusté ženě. Obě byly napsány v devadesátých letech a včera v noci u mě v posteli vystřídaly Lolitu, když mě ta malá divoška začínala zase svádět k neřestem. Návod Jak se potopit, sníst jogurt a vyplavat se musí dočíst až do konce, kdy lapáte po dechu, jako byste opravdu polykali na dně bazénu jednu lžičku jogurtu za druhou. A pak ty básničky! Od Lolity jsem se tedy odtrhnout dokázal, ale od krtka jako prase to nešlo. Naopak jsem k nové knize přilnul natolik, že mi do jejích rozevřených stránek padla hlava. Až dneska jsem zjistil, že autor je vlastně hlavně výtvarník, jehož díla visí i v Národní galerii a který jen tak z plezíru na konzervatoři vystudoval kontrabas, na nějž 15 let hrál v orchestru Janáčkovy opery v Brně. Svoji první knihu vydal v 43 letech. Neúspěch není od slova neuspěchat. Právě naopak! Jen tak na ochutnání:
Zbabělost
teda ti Indiáni uměli ale zastavit vlak!
vytrhli koleje
zabili cestující
a klidně si rozdělali oheň
kdežto já?
slaboch s bříškem
ani za tu ruční brzdu nezatáhnu
Traktor
kdybych měl traktor
a on by opravdu jezdil
tak ho budu stále opravovat
budu pod ním ležet
a s láskou sledovat ty převody
a když budu unavenej
tak si dám svačinu
ale rychle
abych mohl hned zase opravovat
a ten život neprosral
Odpoledne
je odpoledne
proč by taky nebylo
jen ať si klidně je
stejně nic jinýho neumí
A protože je teď všude fůra sněhu a můj předposlední článek byl o Africe, rozloučím se Pallovou básní s názvem Zima:
až bude všude sníh
protože Země se točí kolem Slunce
a černoši to nemají lehké
tak strčím prst do sněhu
a zamyslím se
1 komentář:
Tyhle básničky jsou fakt sympatický :o)
Okomentovat