9. listopadu 2008

Navenek pětiletý


„Když jsem se dal k vám, doufal jsem, že poznám šťastný život, ale popravdě řečeno, našel jsem živobytí cikánů, co nemají pevné, stálé místo,“ stěžuje si jeden chlapec v Prologu k jedné z raných komedií dell´arte. Naše kadaňské divadlo Navenek není kočovné, ale kdokoli by do něj vstoupil s očekáváním štěstí spadlého do klína, brzy by zase odešel, protože pevné a stálé místečko je to poslední, co nás spojuje. Orfeum není to, o čem mluvil Archimédes, když chtěl pohnout Zemí. Ovšem včera jsme určitě tu naši matičku mírně vychýlili z dráhy, když jsme v Orfeu oslavili 5 let od zrodu divadla Navenek v katakombách, kde jsme se 5. listopadu 2003 poprvé sešli u kulatého stolu.


Byla chvíle spojená se slzami, kdy jsem se ještě v lounském FRAKu dozvěděl, že divadlo může být stejně důležitý jako rodina. Tehdy to na mě dopadlo silou traverzy z vrcholku mrakodrapu. Uvědomil jsem si, že nejsme instituce, že nejsme jen název, že nejsme jen herci, že nejsme jen ta banda hovad, co se schází, aby se převlíkali do kašpárkovskejch kostýmů. Včerejšek mi to potvrdil a já jsem hrozně rád, že divadlo Navenek žije divoce a bujně jako mangusta v savaně a ne jako slon v zoologický zahradě.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

gratuluju!!! a vydržte