Kde to za to (ne)stojí

Existují místa, kam turista nepáchne, která nejsou v žádném průvodci a není proč o nich psát. Chtěl bych teď něco napsat o dvou takových v Itálii. Prvním je přístav Civitavecchia neboli vlastně Staré město. Koupili jsme si před lety s Lenkou jízdenky z Říma do první stanice směrem na sever a ve vlaku jsme předstírali hluboký spánek s tím, že čím severněji dojedeme, tím blíže budeme Toskáně. Štiplístek nás odhalil před výše zmiňovaným městem, a tak jsme byli nuceni vystoupit. Okamžitě jsem listoval v průvodci. „Nejedete-li lodí na Sardinii nebo na Sicílii, vůbec v tomto špinavém městě plném pouličních koček nevystupujte.“ Byl večer, co se dalo dělat. Jediná stará věc v tomhle Starém městě bylo přístaviště, tak jsme se rozhodli, že přespíme s výhledem na moře. Uléhali jsme už za tmy. Kočky nám daly v noci pokoj, ale komáři nás téměř nenechali vyspat a Lenčin obličej znemožnili natolik, že se při dalším stopování musela schovávat za ceduli. Když jsme se ale ráno probudili, kolem nás chodili lidé s květinami a my jsme zjistili, že spíme na hřbitově. Byli jsme nicméně hrdí na to, že jsme byli zcela jistě první Češi, ne-li lidi, co tu přespali.

Na pohled nezajímavá trafika v Monfalcone...

Když jsme letos v létě s Věruškou odjížděli z Benátek, vyhledali jsme si stanici u moře, kde bychom mohli v noci složit hlavu. Zrak nám padl na krásné jméno Monfalcone. DO tohoto přístavního města, kterému Slovinci říkají Tržič, jsme přijeli asi v jedenáct v noci a zjistili jsme, že jsme v nejprůmyslovějším městě celé oblasti, kde se vyrábí lodě, letadla, chemikálie a rafinovaná nafta. Tady asi na pláži nepřespíme. Na ulici ani živáčka, obloha se zatahuje. Jediná pamětní deska básníka Sergia Minussiho, který ani pořádně nejde vygooglit, jak je neznámej. Jinak nic, pusto prázdno, jeden park s opilou omladinou a začíná pršet. Obešli jsme tři hotely ve městě a do posledního jsme přišli úplně turch. Recepční nehnul brvou a dal nám klíčky od pokoje. Nechtěl ani zálohu. A tak jsme byli zcela jistě první Češi, kteří spali v hotelu Excelsior. Sprcha, vysoušeč vlasů, lednička s nápoji i šampaňským, které čeká na tu správnou příležitost v ledničce v Kadani, měkké lůžko – no chyběl tomu už jen elektrický loupač mandlí. Padlo tedy rozhodnutí, že v rámci zbohatlické rozmazlenosti budeme příští stopařský výlet po dvou nocích venku tu třetí trávit v minimálně tříhvězdičkovym hotelu se snídaní.

Při bližším pohledu si ale český tulák přijde na své...