Kdyby před dvěma dny neumřel, bylo by mu dnes 92 let. Litevský básník Kazys Bradūnas si moc času ve svý rodný zemi neužil, po sovětský okupaci v roce 1944 emigroval a žil převážně v USA. Nicméně se v roce 1995 vrátil a dožil ve Vilně.
Mám Litvu moc rád, byli jsme tam s Arabem před lety stopem v Kovně a Klajpedě a příjemně nás tam překvapili. Když mi maminka v Lounech nalije nějakej ten špiritus, což poslední dobou dělá ráda, tak jedině do osminky, kterou jsem jí přivezl z Litvy.
Kdyby byl tušil, že se dožije tak požehnaného stáří, možná by Kazys Bradūnas tuhle básničku ještě o pár let odložil, ale vlastně je aktuální za každého věku. Je to volný přebásnění z angličtiny, litevštinu jsem nestačil vstřebat. Dal jsem tomu formu takový rýmovaný modlitby. (anglickej překlad najdete zde).
Mám Litvu moc rád, byli jsme tam s Arabem před lety stopem v Kovně a Klajpedě a příjemně nás tam překvapili. Když mi maminka v Lounech nalije nějakej ten špiritus, což poslední dobou dělá ráda, tak jedině do osminky, kterou jsem jí přivezl z Litvy.
Kdyby byl tušil, že se dožije tak požehnaného stáří, možná by Kazys Bradūnas tuhle básničku ještě o pár let odložil, ale vlastně je aktuální za každého věku. Je to volný přebásnění z angličtiny, litevštinu jsem nestačil vstřebat. Dal jsem tomu formu takový rýmovaný modlitby. (anglickej překlad najdete zde).
Po šedesáti letech na zemi
kdy už jsem byl, jak zdá se mi,
skřivanem, ale i tvrdou skalou,
stromem i peckou zcela malou,
krajícem chleba, zrnkem mořské soli,
pořád se raduji a pořád stejně bolí,
když vidím planout oheň a mizet jeho dým,
a pořád stejně věřím, že nikdy nezmizím,
že převtělím se v stín.
Žádné komentáře:
Okomentovat