Když se řekne polský romantismus, většině z vás se vybaví Mickiewicz, menšině pak ještě Słowacki a tak možná Terezce do třetice Zygmunt Krasiński. Je to sto padesát let, co mu v Paříži vyschlo pero. Ve čtyřicátých letech 19. století napsal tento poslední ze tří polských národních bardů Žalmy budoucnosti. Překlad by mě asi nebavil, ale když jsem poslední dobou v té plíhalovské náladě a Kuba si o to koleduje, napadl mě aktuální žalozpěv budocnosti.
Kdo bude na Alláha dělat vtipy,
dostane ránu mezi mikročipy,
takovou, že měkce
přistane až v Mekce.
Kdo bude na Alláha dělat vtipy,
dostane ránu mezi mikročipy,
takovou, že měkce
přistane až v Mekce.
3 komentáře:
Tak mne napadlo, že to máte zcela zjevně špatně. Vrchlického verše přece nekulhají. A tak jsem si to vygoogloval... což doporučuji. V přepisu chybujících je vícero. Tady to kulhá zas na jiných místech. http://moje.dama.cz/blog.php?blog=9971&a=an
Správně se to zdá být tady http://insane.blog.cz/0804
až na to chybějící "jenom" v závěrečné řádce.
Bylo by velice záslužné to jednou provždy zveřejnit správně.
Okomentovat