22. února 2009

Osel a stín

Že chutná moc, o tom nepochybují ani ti, co se jim z mocných dělá na zvracení.

A víte, co chutná ještě víc? Spásonosnost!

Četl jsem si na Pavlíkovo doporučení blog Tomáše Sedláčka, který říká, že bonmoty krizi nevyléčí a sám jich naseká do jednoho článku tucet. A nejen on. Většina komentářů se od Klausova výroku o chřipce podobá recepisům.

Bojím se, že když budeme žádat větší a větší zásahy státu a hlavně Evropy do ekonomiky (protože představa lidu je jak za báťušky cara, že čím vyšší instance, tím víc má možností – a zapomínáme, že ty možnosti jsou jen naše peníze), aby ji zhojily, bude to přinášet voleným zástupcům státu a Evropy pocit, že přinášejí ekonomice spásu – a jako je to i s jinými léky, dobrý farmaceut už vám namíchá takové, abyste je po něm vyžadovali i nadále, zvlášť když má vnitřní pocit, že by se mu mohl vyléčit jeho největší odběratel.

Až švec bude mít práci ne proto, že to umí s knejpem na verpánku, ale protože dostal dotaci od Evropy, bude samozřejmě Evropu chválit a dál šetřit na materiálu a dělat nekvalitní polobotky. Jenže takovej švec by si podle mě měl sbalit fidlátka. Krize je příležitost k tomu zbavit se balastu státních zásahů všude tam, kde je to jasně neefektivní, ale už teď je zřejmý, že to bude přesně naopak. Vsaďte se.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Postrehy jak od Macka. Vcetne toho zaverecneho "vsadte se" :-). Špína