Po milostných básních Francisca de Quevedo jsem si pořídil jeho Život rošťáka. Tenhle jeho jediný román si v ničem nezadá s Donem Quijotem a zařadil se mezi moje nejoblíbenější knížky. Kdyby učitelé literatury šli po téhle stezce, nikdy by se nemohli stát tím, čím jsou, neboť tahle nejkrásnější beletrie popírá sama svou důležitost a člověk si k ní nemůže najít cestu skrz čítanky a učebnice.
Historka o tom, jak hlavního hrdinu v noci spolužáci na intru vystraší tak, že se schová pod postel, a pak se mu za šíleného povyku jeden z nich vykálí do postele, načež se on po tmě vysápe zpátky a v klidu usne, je naprosto úchylná. Jak se tak v noci vrtí, všechno po sobě rozmaže a ráno si z něj samozřejmě všichni tropí náramnou srandu (zde je etymologie toho slova naprosto namístě!). A pak se dnešní učitelé rozčilují, jak je ta dnešní mládež nevychovaná. Quevedo to napsal kolem roku 1603.
Včera jsme si s Věruškou četli desátou kapitolu a v ní je přetištěnej Výnos proti planým, jalovým a přebujelým básníkům. V jednom z bodů tohoto královského nařízení se přikazuje „ženy, které by se jen tak zamilovaly do básníků, zahrnout mezi zoufalce, kteří se oběsí nebo skočí ze skály, a proto je nepohřbívat do posvěcené země. A se zřetelem na velkou úrodu rondelů, kanton a sonetů v posledních žírných letech že se přikazuje, aby jejich svazky, jež by se nehodily pro spotřebu v hokynářstvích, byly neodvolatelně odloženy na záchody.“
V sobotu 28. února od 19h. se na Střelnici v klubu sejde pár z těch přebujelých jalových básníků a mezi nimi budu zase i já. Už při minulém čtení jsem se se svými básničkami odkázal na záchod, a tak tomu nebude jinak ani tentokrát. V pátek si sednu na mísu a budu postupně oddělovat menší plevel od bolševníku, abych úplně nenudil. Přijďte si posedět na gambrinus při příjemné muzice a poslechnout pár zajímavých mladých autorů nejen z Kadaně na vyhlášení kadaňské Literární ceny Křesadlo.
Historka o tom, jak hlavního hrdinu v noci spolužáci na intru vystraší tak, že se schová pod postel, a pak se mu za šíleného povyku jeden z nich vykálí do postele, načež se on po tmě vysápe zpátky a v klidu usne, je naprosto úchylná. Jak se tak v noci vrtí, všechno po sobě rozmaže a ráno si z něj samozřejmě všichni tropí náramnou srandu (zde je etymologie toho slova naprosto namístě!). A pak se dnešní učitelé rozčilují, jak je ta dnešní mládež nevychovaná. Quevedo to napsal kolem roku 1603.
Včera jsme si s Věruškou četli desátou kapitolu a v ní je přetištěnej Výnos proti planým, jalovým a přebujelým básníkům. V jednom z bodů tohoto královského nařízení se přikazuje „ženy, které by se jen tak zamilovaly do básníků, zahrnout mezi zoufalce, kteří se oběsí nebo skočí ze skály, a proto je nepohřbívat do posvěcené země. A se zřetelem na velkou úrodu rondelů, kanton a sonetů v posledních žírných letech že se přikazuje, aby jejich svazky, jež by se nehodily pro spotřebu v hokynářstvích, byly neodvolatelně odloženy na záchody.“
V sobotu 28. února od 19h. se na Střelnici v klubu sejde pár z těch přebujelých jalových básníků a mezi nimi budu zase i já. Už při minulém čtení jsem se se svými básničkami odkázal na záchod, a tak tomu nebude jinak ani tentokrát. V pátek si sednu na mísu a budu postupně oddělovat menší plevel od bolševníku, abych úplně nenudil. Přijďte si posedět na gambrinus při příjemné muzice a poslechnout pár zajímavých mladých autorů nejen z Kadaně na vyhlášení kadaňské Literární ceny Křesadlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat