Včera tomu byly tři roky, co umřel Ivor Cutler. A už je to přes dva roky, co jsem přeložil jeho Vyznání víry v brouky. Tuhle víru jsem nezměnil. Měnit se dají modly, ale víra zůstává.
Mám doma i v kanceláři útulno, jak to eufemisticky nazval Martin, což vysvětluje, proč je mi při pohledu do soukromí Ivora Cutlera tak příjemně,
Protože jsem zase zatoužil podívat se do světa dětství, který máme všichni tak odlišný a přitom tak podobný, zaposlouchal jsem se do jeho písniček a ta, která se jmenuje Who wants a suck of my thumb, mě inspirovala k těmto veršíkům:
Kdo si chce cucnout mýho palce?
Úžasná šťáva mi z něj vyvěrá.
Je vhodný pro laiky i znalce,
a chutná zrána jako zvečera.
V noci je ale nejchutnější.
Chceš líznout? Jen si dej!
Kočičko moje nejmilejší,
pěkně ho ožužlej!
Žádné komentáře:
Okomentovat