2. dubna 2009

Víš, co chceš vědět?

Kromě Egona Ervína jsem si včera v Ústí koupil soubor 24 jednoaktovek v angličtině. A začal jsem u autora, kterýho jsem jedinýho znal. T.S. Eliot nikdy žádnou aktovku nenapsal, ale jeho Sweeney Agonistes jsou tak krátký dva fragmenty hry, že se někdy hrajou jako aktovka. Rozhodl jsem se jednu část přeložit a věnování vepsat Věruščiný babičce.

Po nepříjemném telefonním hovoru s panem Pereirou zůstanou v pokoji jen Doris a Dusty.

Doris Tak a teď si vyložím karty na večer. Ech, hádej, kterou jsem si vytáhla jako první?
Dusty První… Kterou?
Doris Křížovýho krále!
Dusty To je Pereira.
Doris Mohl by to být Sweeney.
Dusty Je to Pereira.
Doris Ale stejně tak by to mohl být Sweeney.
Dusty No, ale stejně je to divný.
Doris Tohle je kárová čtyřka, co ta znamená?
Dusty (čte) „Menší obnos peněz nebo něco na sebe jako dárek nebo večírek.“ To je taky divný.
Doris A teď trojka. Co znamená trojka?
Dusty „Zpráva o nepřítomném příteli“ – Pereira.
Doris Srdcová královna! Paní Porterová!
Dusty Možná jsi to ty sama.
Doris A nebo ty. Všichni jsme srdíčka. Tady si nemůžeš být jistá. Zaleží na tom, co přijde po tom. Musíš myslet, když chceš něco vyčíst z karet. To není věc, kterou může dělat každej.
Dusty Ano, vím, že se v kartách vyznáš. Tak co tam máš dál?
Doris Co tady máme dál. Šest.
Dusty „Hádka. Odcizení. Odloučení přátel.“
Doris Piková dvojka.
Dusty Piková dvojka? TO JE RAKEV!!
Doris TO JE RAKEV?? Pane Bože, co budu dělat? A to musí přijít těsně před večírkem!
Dusty Nemusí patřit tobě, může to platit i na přátele.
Doris Ne, patří to mně, tím jsem si jistá. Celou minulou noc se mi zdálo o svatbě. Ta karta platí na mě. Vím, že je moje. Pane Bože, co budu dělat? Už nebudu tahat! Snímni si ty, pro štěstí. Vem si kartu pro štěstí. To by mohlo to kouzlo zrušit! Snímni si pro štěstí!
Dusty Pikovej spodek.
Doris To bude Snow.
Dusty Ne, to bude Swarts.
Doris Nebo by to mohl být Snow.
Dusty To je legrační, že já si volím karty s figurama.
Doris To je tím, jak je snímáš.
Dusty Já myslím, že to hodně záleží na tom, jak se cítíš.
Doris Někdy ti karty neřeknou vůbec nic.
Dusty Musíš vědět, na co se jich chceš zeptat.
Doris Musíš vědět, co chceš vědět!
Dusty A nesmíš se jich ptát moc.
Doris Nesmíš se ptát víc než jednou.
Dusty Někdy nejsou k ničemu.
Doris Chtěla bych pochopit tu rakev.
Dusty Tak to já nikdy! Co jsem ti říkala? Neříkala jsem, že si snímám pořád figury? Srdcovej spodek! (zapíská z okna) Já teda nikdy! Taková náhoda. Karty jsou divný! (znovu zapíská)
Doris Je to Sam?
Dusty Jasně, že je to Sam!
Doris No jasně, že srdcovej kluk je Sam!
Dusty (vykloní se z okna) Ahoj Same!

A na návštěvu přichází Sam a tři jeho kamarádi.

Dlouho jsem se o vykládání z karet nebavil. Minulej tejden jsem tohle téma střídmě načal s Leonou a pak rozebral s Markétou. U Věrušky jsem si po dlouhý době vytáhnul denní kartu – a zrovna Ďábla. A Otec Josef mi v pondělí vyprávěl, jak nějaká ženská v katechumenátu, která má být teď o Velikonocích křtěná, byla kartářka a hodila karty do popelnice, že je nepotřebuje. Ženskejm řekla, že už to nedělá a amen… Tyhle shody náhod jsou divný. A karty ještě podivnější. Ještěže je nepotřebuju. Ale přitom je mám rád jako koření života, stejně jako pověry, pomluvy a všelijaký další povídačky.

Žádné komentáře: