Host na Severu

Dneska jsem byl v Ústí. Pozvali mě do ČRo Sever – je hezký, že se takhle jmenuje, ostatní krajský radia se jmenujou celkem hloupě podle metropolí. Nikdy jsem tam nebyl, a tak mi ta vila, kde sídlej, vyrazila dech víc než první jarní odění ústeckých dívek. Postavil ji továrník Wolfram a někdy v květnu tam mají den otevřenejch dveří, určitě to bude stát za to.


Kromě jednoho natáčení pro Terezčiný Hitradio, který si potom sestříhala, jsem snad ani v radiu nikdy nemluvil. A tady to bylo rovnou do éteru! Brrr.

Byl jsem hostem v pořadu vysílanym každej všední den po desátý. Minutka na představení a pak tři čtyřminutový vstupy o památkách, o divadle a o kulturních akcích. Slávka Brádlová byla skvělá sparingpartnerka a tak mě tréma přešla ještě v hale. Věděl jsem, že jsem ukecanej, ale zapomněl jsem, že v radiu jde o každou čtvrtminutku, a tak jsem hodně posluchačů s jistotou naprdnul, protože zrovna během mýho povídání, jak mě informovala paní redaktorka, pouštěli jejich oblíbený pecky. Pak jsem ještě předkoktal pár věcí do pořadu Kulinárium o věcech, o kterých vím jen to, co mi poví vlastní žaludek.

Ve vlaku jsem si předsevzal, že během interview řeknu, že kraby na helmici naší radnice vypadají jako býčí moudí, protože málokdo ví, co je moudí a mě fakt připomínají spíš naběhnutý samčí žlázy v šourku než zprohejbanej list, kterej maj představovat. Tomu předsevzetí jsem dostál.