Před barákem nám jeden pán prodává ovoce a zeleninu. Teď má výborný třešně. O pár metrů dál se nedávno usadili další obchodníci. Prodávají očtené knížky. Měli tam i knihu Jiřího Svobody Autostopem kolem světa: I. díl Evropa. Měl jsem ji půjčenou z lounský knihovny a udělala ze mě stopaře, kterej s tím sekne asi, až to sekne s ním. Jiří Svoboda svou poslední cestu vykonal před rokem, jeho tělo bylo nalezeno asi až pár měsíců po smrti v lesích u Pasova.
Letos se s Věruškou chystáme na Sicílii. Když jsem se začetl do Svobodových sicilských zážitků, uzrálo ve mně jedno (vlastně už druhý) rozhodnutí. Nejdřív ale úryvek:
Ráno sem dorazil do mňesta Katányja. Plánoval sem vobjet Sicíliji vykoupat se na ňekterý její pustý pláži s tmavomodrou vodou a pak to lodí prásknout do Řecka. Katányje mňe překvapila pěknym kamenym římskym dívadlem. Samozřejmňe že přírodnim. Na Sicíliji sou krásný večery.
Chtěl sem vyjet na tu pitomou Etnu ale prej pro ňejakej důvot zastavili dopravu. Možná že stáfkovali šoféří a údržbáří autobusů.
Votpoledne mňe doves jeden strejda do Syrakůs. Krásný starobylý rybářský mňestečko. Ochotňe mi fšechno ukázal nejdříf z vršku a pag z normální uliční pozičky. Senzační úský uličky zajímavý typy lidí. Tváře jakoby čekaly na náruživýho fotografa. Římskej amfiteátr dóm Dyjaninej chrám.
Druhej den sem to vzal střední Sicílijí. Je to Bohem vopušťenej kraj. Pastorální scenérije dobrá pro uklidňení mosku nemocnýho velkomňeckym ruchem. Ofce. Vyprahlý pastviny a jedno auto za hodinu. Na stop ďesňe pomalý.
Cestou sem nafštívil údolí chrámů poblíš Agridženta. Je tam několik řeckejch chrámů postavenejch vedle sebe. Požitek pro labužnika řecký architektůry. Stejňe tak sou krásný stafby u Marinely.
K jednomu poslednímu chrámu sem dorazil k večeru. Byla to krásná scenérije mňesíc horkej večer vokolní sedlácí se vraceli z volama a pluhama do svejch chalup sedřený prácí na polích. Hodil sem si baľoch do trávy vedle Dyjaninýho chrámu a začal sem se ubírat vosvětlovanej mňesíční září nahóru na blískej pahorek.
F pahorku byl vytesanej nádhernej řeckej amfiteátr. Jak na mňe svítil ten úplňek najednou sem si přectavil že na mňe boží vosvětlovač pustil nebeskej reflektór. Šel sem po kamenejch sedadlech na bezvadňe zachovalý jevišťe a uklonil sem se neviditelnýmu neslyšňe tleskajícímu obecenstvu. Dyš utichlo trochu sem se nadejch a podival se nahóru do toho mňesíce a přednes sem jim pěkňe vybroušenej monolók študenta z Mahenovýho Jánošíka. Akustyka byla výborná.
Obecenstvo jásalo. Musel sem vopakovat přidávat nastavovat. Římaní a starý Italové se tak seznámili z dílem českýho básnika.
Potom sem se vodlíčil zahodil sem pastýřskou hůl a sestoupil znova tam gde vystupoval ze tmy ten chrám tý bohyňe Dyjany.
Rozbalil sem si pytel a fklouznul sem do ňej.
Byla horká noc teplý ráno a normální další den.
Právje sem si f Antykvaryjáťe Jaroslava Fryče v Liberci vobjednal Mahenovýho Jánošíka.
Letos se s Věruškou chystáme na Sicílii. Když jsem se začetl do Svobodových sicilských zážitků, uzrálo ve mně jedno (vlastně už druhý) rozhodnutí. Nejdřív ale úryvek:
Ráno sem dorazil do mňesta Katányja. Plánoval sem vobjet Sicíliji vykoupat se na ňekterý její pustý pláži s tmavomodrou vodou a pak to lodí prásknout do Řecka. Katányje mňe překvapila pěknym kamenym římskym dívadlem. Samozřejmňe že přírodnim. Na Sicíliji sou krásný večery.
Chtěl sem vyjet na tu pitomou Etnu ale prej pro ňejakej důvot zastavili dopravu. Možná že stáfkovali šoféří a údržbáří autobusů.
Votpoledne mňe doves jeden strejda do Syrakůs. Krásný starobylý rybářský mňestečko. Ochotňe mi fšechno ukázal nejdříf z vršku a pag z normální uliční pozičky. Senzační úský uličky zajímavý typy lidí. Tváře jakoby čekaly na náruživýho fotografa. Římskej amfiteátr dóm Dyjaninej chrám.
Druhej den sem to vzal střední Sicílijí. Je to Bohem vopušťenej kraj. Pastorální scenérije dobrá pro uklidňení mosku nemocnýho velkomňeckym ruchem. Ofce. Vyprahlý pastviny a jedno auto za hodinu. Na stop ďesňe pomalý.
Cestou sem nafštívil údolí chrámů poblíš Agridženta. Je tam několik řeckejch chrámů postavenejch vedle sebe. Požitek pro labužnika řecký architektůry. Stejňe tak sou krásný stafby u Marinely.
K jednomu poslednímu chrámu sem dorazil k večeru. Byla to krásná scenérije mňesíc horkej večer vokolní sedlácí se vraceli z volama a pluhama do svejch chalup sedřený prácí na polích. Hodil sem si baľoch do trávy vedle Dyjaninýho chrámu a začal sem se ubírat vosvětlovanej mňesíční září nahóru na blískej pahorek.
F pahorku byl vytesanej nádhernej řeckej amfiteátr. Jak na mňe svítil ten úplňek najednou sem si přectavil že na mňe boží vosvětlovač pustil nebeskej reflektór. Šel sem po kamenejch sedadlech na bezvadňe zachovalý jevišťe a uklonil sem se neviditelnýmu neslyšňe tleskajícímu obecenstvu. Dyš utichlo trochu sem se nadejch a podival se nahóru do toho mňesíce a přednes sem jim pěkňe vybroušenej monolók študenta z Mahenovýho Jánošíka. Akustyka byla výborná.
Obecenstvo jásalo. Musel sem vopakovat přidávat nastavovat. Římaní a starý Italové se tak seznámili z dílem českýho básnika.
Potom sem se vodlíčil zahodil sem pastýřskou hůl a sestoupil znova tam gde vystupoval ze tmy ten chrám tý bohyňe Dyjany.
Rozbalil sem si pytel a fklouznul sem do ňej.
Byla horká noc teplý ráno a normální další den.
Právje sem si f Antykvaryjáťe Jaroslava Fryče v Liberci vobjednal Mahenovýho Jánošíka.
5 komentářů:
Téda že mi to ale dalo práci přečíst!
A von byl, chudák, zavražděnej?
Jestli byl zavražděnej, to už teť asi nigdo nezjistí - něco málo je třebas tady, ale ňic konkrétního...
Já bych to tipnul na umrznutí. Spával pod širákem a to po Vánocích na Šumavě není nejteplejš...:( A nejmladší už taky nebyl...
Ten jeho "unikátní fonetický přepis hovorové češtiny" je něco strašného, to bych nemohl číst ani kdybych chtěl. Uf. Tobě se to líbí?
Ve výše zmíněném odkazu se píše: "Svoboduv foneticky "pravopis" mezi mnoha ceskymi exulantskymi ctenari zrejme vzbuzoval znacnou nevoli, obcas dokonce i ventilovanou viz napriklad negativni reakci Vladimira Skutiny (Zapad c. 5/1985, s. 33), s niz nasledne polemizovala Zdena Salivarova (Zapad c. 1/1986, s. 3233). Celkem je vsak zrejme, ze Svoboda jako literarni autor byl az doposud kritikou vesmes ignorovan."
Mám rád originální věci a dokonce mám rád i literaturu, při níž nemusíš jen přemýšlet nad obsahem, ale i nad podobou slov - líbila se mi v tomhle třeba Paměť mojí babičce a líbí se mi i Svobodův styl, ač bych ho já sám asi nechtěl používat - ale představuju si, jak ho to bavilo a jak o tom přemýšlel v těch autech, co a jak napíše... A v tom jsem mu podobnej;)
Okomentovat