Takhle to mám v knihovně já(úplně vpravo nově koupený Studijní překlad Bible)
Manželé Boříkovi přijeli asi tři čtvrtě hodiny před přednáškou, a téměř půl hodiny z toho jsme si povídali o kočkách. Když jsem panu emeritnímu primáři Boříkovi volal do Varů, říkal, že budou muset hned po přednášce domů kvůli kočičce. Ujistil jsem ho, že vím, o co jde, a domluvili jsme všechny detaily, kdy a kam přijet, jak dlouho přednášet, co jsou to Kirwitzerovy dny atd. Když se ho pak jeho paní zeptala, kdo volal, odvětil:
„Někdo z Kadaně, máme tam mít přednášku.“
„Aha, a kdy a kde?“
„To jsem zapomněl, buď v pátek nebo sobotu, ale datum, to už nevím.“
„Aha, a kdo ti to vůbec volal?“
„To nevím, ale má doma taky kočku.“
Prý jsem ale zněl tak slušně, že jsem si z nich určitě nevystřelil, a že určitě ještě zavolám. A já si naštěstí v pátek, tedy v první Kirwiden, vzpomněl, že bych se asi měl ještě ujistit, zda autoři knížky o kadaňském rodákovi Josefu Löschnerovi se sobotní přednáškou počítají. To už mi zvedla paní Boříková, a tak se vše doladilo do nejmenších podrobností.
Boříkovic kočka Albína se má líp než náš Kajetán. Jednak má výběh na zahrádku, jednak doma v mističce kaviár. Připomnělo mi to Kulhánkovic Kočeka, který zporcoval za měsíc prsa z dvaceti kuřat (nad masem ze stehýnek ohrnoval nos) a k pití krom vody pil jen smetánku do kávy. Když měli manželé Boříkovi autogramiádu své knihy, vzali si domů taxíka, aby Albína nechřadla, a když přijeli, akorát si došla ze zahrádky na písek, i když normálně potřebu vykonává venku.
Jestli na to nezapomeneme, zavoláme s Věruškou do Varů, aby nám pan doktor přivezl kořen kozlíku lékařského, který v apatyce nekoupíš, ale u Boříků seženeš. Kočky prý na něj neuvěřitelně reagují.
Přednáška o Löschnerovi představila tohoto našeho německy mluvícího rodáka jako rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity, zakladatele pražské dětské nemocnice, průkopníka balneologie v Čechách, císařského osobního lékaře a hlavně velkého člověka humanistu. Jsem hrdý, že jsem ho spolu s dalšími asi šesti lidmi v publiku poznal blíže.
Manželé Boříkovi naslouchají dr. Žofkovi
Doktor Žofka (toho docenta jsem mu včera přišil předčasně) mě opravdu nezklamal. Ne, že bych pochopil matematická vyjádření Newtonových zákonů, z nichž lze ty tři Keplerovy snadno odvodit, ale Keplerovy odhady drah pěti planet podle pěti pravidelných konvexních mnohostěnů jsem konečně pochopil a tak mi tenhle obrázek už navždy bude říkat něco víc, než dřív.
I nástin (spíš násvit) kuželoseček baterkou na tabuli je pomůcka hodná Rudy Koblice.
No a vždycky z přednášky dr. Žofky odcházím s potvrzením toho, co jsem si před lety přečetl v těch ne(příliš)fyzikálních knížkách od Feynmana o hypotézách, důkazech a vůbec smyslu fyziky. Díky. (O Tychonově vztahu ke Keplerovi tu ještě napíšu nějaký krátký komentář, protože článek v posledním čísle Živé historie mě popudil, jako to dovedl dříve Luboš Y. Koláček v History Revue).
ThMgr. Krchňák absolvoval jako jediný všechny přednášky svých kolegů, čímž mnohdy vyplňoval podstatnou část hlediště. Přednášku o penězích a majetku jsem z velké části neslyšel, ale vyznění bylo snad takové, jaké jsem čekal, že totiž nejde o špatnost peněz a bohatství, ale o přístup k nim. Koupil jsem si od něj Studijní překlad Bible a už jsem si v něm dokonce něco přečetl. Časem sem určitě dám i nějaký komentář k tomu, co mě v Bibli zajímá nejvíce.
Teď snad jen jednu věc, v níž se s panem Krchňákem nesouhlasím a srdce (rozum, hebr. léb - pozn. 73 ve Studijním překladu) mi velí to zde již poněkolikáté zopakovat. V Sodomě a Gomoře nešlo o hřích homosexuality, jak včera pan magistr poměrně důrazně řekl, ale i podle Studijního překladu šlo o vznešenost (v pozn. pýcha), nasycenost chlebem a utěšená bezstarostnost (Ez 16,49; v pozn. „Hříchy Sodomy, o nichž mluví Ezechiel, nebyly výslovně zmíněny ve zprávě o zničení Sodomy v Gn 13,13“). Ale o to ani nejde, i kdyby byly, homosexualita není podle mého srdce ani rozumu hřích, ale nejen to, ani homosexuální styk nemá s hříchem nic společného, hřích je nenasytnost, a ta platí v sexu pro nás heteráče jako pro teplouše, stejně jako o majetku platí pro chudé jako pro bohaté.
Koncert Michala Prokopa s Framusem Five byl pak večer pastvou pro uši a pro mě (a dr. Žofku) pěknou tečkou za letošními Kirwitzeorvými dny.
„Někdo z Kadaně, máme tam mít přednášku.“
„Aha, a kdy a kde?“
„To jsem zapomněl, buď v pátek nebo sobotu, ale datum, to už nevím.“
„Aha, a kdo ti to vůbec volal?“
„To nevím, ale má doma taky kočku.“
Prý jsem ale zněl tak slušně, že jsem si z nich určitě nevystřelil, a že určitě ještě zavolám. A já si naštěstí v pátek, tedy v první Kirwiden, vzpomněl, že bych se asi měl ještě ujistit, zda autoři knížky o kadaňském rodákovi Josefu Löschnerovi se sobotní přednáškou počítají. To už mi zvedla paní Boříková, a tak se vše doladilo do nejmenších podrobností.
Boříkovic kočka Albína se má líp než náš Kajetán. Jednak má výběh na zahrádku, jednak doma v mističce kaviár. Připomnělo mi to Kulhánkovic Kočeka, který zporcoval za měsíc prsa z dvaceti kuřat (nad masem ze stehýnek ohrnoval nos) a k pití krom vody pil jen smetánku do kávy. Když měli manželé Boříkovi autogramiádu své knihy, vzali si domů taxíka, aby Albína nechřadla, a když přijeli, akorát si došla ze zahrádky na písek, i když normálně potřebu vykonává venku.
Jestli na to nezapomeneme, zavoláme s Věruškou do Varů, aby nám pan doktor přivezl kořen kozlíku lékařského, který v apatyce nekoupíš, ale u Boříků seženeš. Kočky prý na něj neuvěřitelně reagují.
Přednáška o Löschnerovi představila tohoto našeho německy mluvícího rodáka jako rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity, zakladatele pražské dětské nemocnice, průkopníka balneologie v Čechách, císařského osobního lékaře a hlavně velkého člověka humanistu. Jsem hrdý, že jsem ho spolu s dalšími asi šesti lidmi v publiku poznal blíže.
Manželé Boříkovi naslouchají dr. ŽofkoviDoktor Žofka (toho docenta jsem mu včera přišil předčasně) mě opravdu nezklamal. Ne, že bych pochopil matematická vyjádření Newtonových zákonů, z nichž lze ty tři Keplerovy snadno odvodit, ale Keplerovy odhady drah pěti planet podle pěti pravidelných konvexních mnohostěnů jsem konečně pochopil a tak mi tenhle obrázek už navždy bude říkat něco víc, než dřív.
I nástin (spíš násvit) kuželoseček baterkou na tabuli je pomůcka hodná Rudy Koblice.
No a vždycky z přednášky dr. Žofky odcházím s potvrzením toho, co jsem si před lety přečetl v těch ne(příliš)fyzikálních knížkách od Feynmana o hypotézách, důkazech a vůbec smyslu fyziky. Díky. (O Tychonově vztahu ke Keplerovi tu ještě napíšu nějaký krátký komentář, protože článek v posledním čísle Živé historie mě popudil, jako to dovedl dříve Luboš Y. Koláček v History Revue).
ThMgr. Krchňák absolvoval jako jediný všechny přednášky svých kolegů, čímž mnohdy vyplňoval podstatnou část hlediště. Přednášku o penězích a majetku jsem z velké části neslyšel, ale vyznění bylo snad takové, jaké jsem čekal, že totiž nejde o špatnost peněz a bohatství, ale o přístup k nim. Koupil jsem si od něj Studijní překlad Bible a už jsem si v něm dokonce něco přečetl. Časem sem určitě dám i nějaký komentář k tomu, co mě v Bibli zajímá nejvíce.
Teď snad jen jednu věc, v níž se s panem Krchňákem nesouhlasím a srdce (rozum, hebr. léb - pozn. 73 ve Studijním překladu) mi velí to zde již poněkolikáté zopakovat. V Sodomě a Gomoře nešlo o hřích homosexuality, jak včera pan magistr poměrně důrazně řekl, ale i podle Studijního překladu šlo o vznešenost (v pozn. pýcha), nasycenost chlebem a utěšená bezstarostnost (Ez 16,49; v pozn. „Hříchy Sodomy, o nichž mluví Ezechiel, nebyly výslovně zmíněny ve zprávě o zničení Sodomy v Gn 13,13“). Ale o to ani nejde, i kdyby byly, homosexualita není podle mého srdce ani rozumu hřích, ale nejen to, ani homosexuální styk nemá s hříchem nic společného, hřích je nenasytnost, a ta platí v sexu pro nás heteráče jako pro teplouše, stejně jako o majetku platí pro chudé jako pro bohaté.
Koncert Michala Prokopa s Framusem Five byl pak večer pastvou pro uši a pro mě (a dr. Žofku) pěknou tečkou za letošními Kirwitzeorvými dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat