Když v roce 1938 vydal György Faludy maďarské parafráze Villonových testamentů, staly se přes noc populární. Nakladatelství Új Idők mu nabídlo exkluzivní možnost přeložit tisíc nejkrásnějších básní světové literatury. „Na to budu potřebovat hodně času,“ povídá básník, „budu potřebovat načíst mnoho literatury. Rukopis vám přinesu až tak po světové válce.“ Slečna Andrassy, která nakladatelství zastupovala, se usmála: „Ale světová válka už přece byla!“ Domluvili se tedy na roce 1942. Gyorgy Faludy překlad dokončil v roce 1988. To se zrovna vrátil do Maďarska po 40 letech emigrace.
Faludy skládal i své básně. Jedna mě inspirovala k této parafrázi.
Nauč se zpaměti tahle slova
a opakuj je zas a znova,
protože kniha, v níž jsou psána,
nedočká možná ani rána
a i když přežije třeba dvacet let,
nakonec stejně se jí zlomí hřbet
a její básně padnou do stoupy
a noví básníci tu nastoupí
prokletí ode mě ze hřbitova.
Tak pamatuj si tahle slova.
Nauč se je prosím zpaměti,
než jako vlaštovka ti odletí
do krajin, kde snad ještě žije
zakletá v knihách paní Poesie.
Tady jí zavřou všechny bary
i kavárny a pivovary
a zbude jenom televize
a v ní kecy o tom, že je krize,
a stupidní disneyovky pro děti.
I tuhle sloku se nauč zpaměti.
Až jednou budeš tahle slova
svým malým vnukům recitovat,
budu už dávno pod zemí,
a přece krásně bude mi,
až vzkřísíš moji báseň v život
a uděláš z ní oběživo
platné i v době bez čtení.
Lehké bude mé zetlení,
když tohle krásné prokletí
předneseš světu zpaměti.
Žádné komentáře:
Okomentovat