Syrakusy /část II./

Pinova pizzerie se jmenovala Ierone, což zní dost exoticky, ale vlastně to není nic jiného než italský přepis řeckého Ἱέρων-a, kterého my čeští latiníci známe pod jménem Hieron. Hieron I. byl syrakuský tyran, na jehož dvoře působili takoví chlapíci jako Aischylos, Pindaros či Xenofanes. Hieron II. byl generál, který se stal místním králem, za což ho třeba Macchiaveli dával jako příklad monarchy, jenž nastoupil ne díky své krvi, ale díky svým zásluhám. Práve za Hierona II. působil v Syrakusách Archimédes, o němž legenda tvrdí, že svůj známý trenýrkový zákon v lázni objevil, když ho Hieron poprosil, aby mu zjistil, jestli je jeho koruna z pravého zlata. A jelikož hustota zlata byla Archimedovi známa a hustota = hmotnost / objem, stačilo určit objem koruny.

Na páteční dopoledne jsme si naplánovali návštěvu syrakuského archeologického parku. První, co lze vidět i bez vstupenky byl tzv. Oltář Hierona II., největší svého druhu na světě (198m dlouhý). Bohužel kamení oltáře bylo v 16. století použito na hradby kolem ostrova, o němž jsem psal minule, a tak zbyly jenom základy.

Kasa je celkem nelogicky přes frekventovanou silnici a na přechodu jsme po dlouhé době zaslechli češtinu. Že se sem těm vnitrozemcům v tom pařáku chce.

Asi podobně jako oni a další tisíce turistů jsme se šli nejdřív podívat na římský amfiteátr. Větší je už jen Koloseum a aréna ve Veroně.

Odtud jsme se šli podívat rovnou na řecké divadlo, první řecké divadlo, které jsem viděl. Do hlediště by se vměstnalo celé obyvatelstvo Kadaně i s okolími vesnicemi (až 19tis.). Na žádném snímku se mi nevešlo celé do záběru. Věruška se na nich úplně ztrácí v omračující záři bílého vápence. Schválně, najdete ji?

Moc se mi líbil domeček nad divadlem.

Kousek odtud je vápencový lom, z něhož se celé město postavilo. Dnes je v něm příjemná zahrada.

A v těch skalách jsou umělé jeskyně, sloužící (alespoň podle legendy) jako vězení. Jedné se říká Dionýsovo ucho.

23m vysoké ucho.


A všude citróny…

… a ještěrky. Schválně najdete ji? (tentokrát ne Věrušku, ale ještěrku)

A tak jsme toho nechali a šli na stopa. Totiž na vlak. Rozhodli jsme se dojetna kontinent pohodlně vlakem a začít stopovat až za kanálem. Jak to dopadlo, to se dozvíte příště.