Máme v Kadani kapely. Kolem dvaceti. Tři z nich se ocitly mezi dvanácti soutěžícími na letošním Regiofestu. Nevyhrály. Vyhráli Joe Purple z Loun.
Máme v Kadani posluchače bigbítu.
Pozval jsem na druhý říjnový pátek do kadaňského klubu tři kapely. Joe Purple z Loun, Feast of Friends ze stejného města (aby se ušetřilo na benzínu, přijely obě kapely jedním tranzitem), a instrumentální Con Carne z Jirkova. Tři kapely, z nichž minimálně jedna je porotou, co aspoň trochu rozumí muzice, hodnocena lépe než výkvět místní scény.
Přišli a vstupné zaplatili tři diváci. Na Con carne pak přijelo pět dam ve středním věku – rodina kytaristy, a asi čtyři jejich kamarádi, takže klub zažil menší chaos – kam se v tom prázdnu postavit?!
Hrálo se ale v plném nasazení, od osmi do půlnoci!
Joe Purple vyhráli vlastně už podruhé. Byli diváky nominováni na Majáles 2010, protože to prostě byl odvaz. Ještě že si dneska zahrají v Lounech před plnou Stromovkou, to jim spraví náladu. V Lounech na bigbíty kluků z cizích měst chodí v průměru tak 150 lidí. My máme 20 kapel plných muzikantů a lidi, co poslouchají bigbít. Ale kde?
Asi je to tím naším klubem. Je v kulturáku. Nekouří se tam. Prostě sračka.
A další moje oblíbená věta: „My jsme to nevěděli.“ Před měsícem jsem o bigbítech natočil rozhovor do místní kabelovky, abych upozornil dost dopředu. Je to na plakátech, je to už dlouho předlouho na internetu, bylo to v Kadaňskejch novinách, poslal jsem to na 1500 emailových adres, osobně jsem barevný plakát donesl na nástěnku na Pohodě, nechal jsem to vyvěsit na gymplu a v Prunéřově na elektrárně. Víc už ani není v mých silách.
Normálně bych řekl, že nejlíp se to bude propagovat samo a že se lidi naučej. Co je dobrý, to se rozkřikne. Ale když přijdou tři lidi, rozkřikuje se to blbě.
Dlouho jsem si myslel, že si to nedokážu za dané situace užít, ale muzika je naštěstí mocná halabába, a tak jsem se nakonec perfektně uvolnil a na Joe Purple jsem si i zablbnul. A natočil jsem několik písniček, který teď nemůžu dostat z foťáku spolu s 90% fotek (aspoň jedna pěkná se stáhla). Až se jim dostanu na kobylku, něco sem utrousím a třeba napíšu něco o tom, jak jsem polovinu z těch kluků učil na základce (ano, jsem starej!). Sice asi jen pro sebe, ale to už je úděl soběpisce.
Máme v Kadani posluchače bigbítu.
Pozval jsem na druhý říjnový pátek do kadaňského klubu tři kapely. Joe Purple z Loun, Feast of Friends ze stejného města (aby se ušetřilo na benzínu, přijely obě kapely jedním tranzitem), a instrumentální Con Carne z Jirkova. Tři kapely, z nichž minimálně jedna je porotou, co aspoň trochu rozumí muzice, hodnocena lépe než výkvět místní scény.
Přišli a vstupné zaplatili tři diváci. Na Con carne pak přijelo pět dam ve středním věku – rodina kytaristy, a asi čtyři jejich kamarádi, takže klub zažil menší chaos – kam se v tom prázdnu postavit?!
Hrálo se ale v plném nasazení, od osmi do půlnoci!
Joe Purple vyhráli vlastně už podruhé. Byli diváky nominováni na Majáles 2010, protože to prostě byl odvaz. Ještě že si dneska zahrají v Lounech před plnou Stromovkou, to jim spraví náladu. V Lounech na bigbíty kluků z cizích měst chodí v průměru tak 150 lidí. My máme 20 kapel plných muzikantů a lidi, co poslouchají bigbít. Ale kde?
Asi je to tím naším klubem. Je v kulturáku. Nekouří se tam. Prostě sračka.
A další moje oblíbená věta: „My jsme to nevěděli.“ Před měsícem jsem o bigbítech natočil rozhovor do místní kabelovky, abych upozornil dost dopředu. Je to na plakátech, je to už dlouho předlouho na internetu, bylo to v Kadaňskejch novinách, poslal jsem to na 1500 emailových adres, osobně jsem barevný plakát donesl na nástěnku na Pohodě, nechal jsem to vyvěsit na gymplu a v Prunéřově na elektrárně. Víc už ani není v mých silách.
Normálně bych řekl, že nejlíp se to bude propagovat samo a že se lidi naučej. Co je dobrý, to se rozkřikne. Ale když přijdou tři lidi, rozkřikuje se to blbě.
Dlouho jsem si myslel, že si to nedokážu za dané situace užít, ale muzika je naštěstí mocná halabába, a tak jsem se nakonec perfektně uvolnil a na Joe Purple jsem si i zablbnul. A natočil jsem několik písniček, který teď nemůžu dostat z foťáku spolu s 90% fotek (aspoň jedna pěkná se stáhla). Až se jim dostanu na kobylku, něco sem utrousím a třeba napíšu něco o tom, jak jsem polovinu z těch kluků učil na základce (ano, jsem starej!). Sice asi jen pro sebe, ale to už je úděl soběpisce.
Žádné komentáře:
Okomentovat