10. prosince 2009

Hospodářství na útěku


Také vám někdy připadá, že když čtete v novinách nebo slyšíte v televizi o makroekonomických věcech, jako jsou státní dluh, světová krize nebo vývoj kurzu měny, že tomu sice nerozumíte, ale přesto věříte, že jde o realitu? Je to jako s technikou: nevíme, jak se do televize dostává obraz a zvuk všech těch programů, ale o jejich existenci nepochybujeme a celkem nevzrušeně přepínáme z jednoho na druhý.

Četli jsme si včera s Věruškou kapitolu o hospodářství z knihy Maxe Picarda Člověk na útěku. Tvrdí v ní, že hospodářství je nepřehlédnutelné a přesto naplňuje továrny, vyrábí a spotřebovává zboží a uvádí peníze v oběh. Továrna končí jen proto, aby vedle ní mohla začít jiná. Hospodářství je již tak obludné, že jej lidská duše nemůže pojmout, což jí ovšem vyhovuje, protože po ztrátě náboženství člověk vyžaduje něco tajemného, co nedokáže postihnout a vysvětlit.

Co má člověk dělat jiného, než se před fenoménem hospodářství sklánět. Slovům, jménům, jež si tento jev dává, nerozumí; je tu jen velká, mocná oblast, z níž se vynořují slova: efektivita, stabilizace, devizy... Jednotlivec těmto slovům nerozumí, nechápe, co ta jména mají znamenat, a celá věc se mu jeví jako bezejmenný a proto tajemný zjev. Ten však, kdo s těmito slovy zachází tak, jako by jim rozuměl, obchodník, továrník, bankéř, ti všichni pozorují, že ta slova znamenají něco docela jiného, než sama věc, a připadá jim ještě tajemnější, že tato věc, hospodářství, je tu a funguje, ... aniž ji lze postihnout lidským slovem.

Max Picard napsal tuto knihu v roce 1934, tedy v době velké hospodářské krize, a už tehdy mu připadalo, že hospodářství se vlastně změnilo ve vládu kvantity nad kvalitou.

Náhle a proti všem výpočtům je tu krize, a člověku připadá, že je tu více krize,... že krize přepadá mocněji, než si připouštěl... tak trochu jako trest Boží. Jestliže je po krizi a přijde to, čemu říkáme rozmach, pak i tento rozmach přichází většinou zcela neočekávaně, tak náhle jako se objevila krize. Přichází mimo všechno očekávání, jako milost, která se snesla shůry... Krize a rozmach nabývají zdání neskutečnosti, zdání čehosi, co nemá původ v této zemi.

Člověk útěku prožívá s hospodářstvím krize, které nechce prožívat s Bohem. Člověk útěku ví, že hospodářské krize jsou stále ještě lehčí než krize s Bohem.

Řekl bych, že v těchto souvislostech je naše současná (možná dokonce už končící) krize spíš hrou na krizi, aby se neřeklo. Parodií na trest shůry s celými roji falešných proroků.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Jé, já si připadám jak ve škole...a jak v mý hlavě...zkrátka na Tvým blogu jako doma... :] B.