Svatba v Padově

Svět neviděl svatbu tak třeštivou.
překlad Jana Jiřího Kolára

ze Zkrocení zlé ženy, v překladu Erika Adolfa Saudka:

Když se ho farář ptal,
zda Katušku si bere za manželku,
řek: „Ano, krucinál!“ a začal klít,
až farář samou hrůzou pustil knihu;
a když se shýbl, aby knihu zved,
ten sprosťák vám tak strčil do chudáka,
že po zemi se válel taky kněz!
„Dobře mu tak!“ on na to, „proč tam lez!“
… (a) klel a dupal,
že, šelma jeden, farář prý ho šidí.
Když konečně pak bylo po obřadech,
vzal pohár vína, zavřeštěl: „Ať žijem!“,
jako by po bouři si na palubě
připíjel s kamarády, vyzunk muškát
a hodil plný talíř koláčů
do tváře kostelníkovi jen proto,
že svými hladovými vousisky
prý po celou tu dobu na něm loudil.
Pak přede všemi Kateřinu popad
a dal jí pusu na rty, až to mlasklo,
div kostel nespad, jaký to byl zvuk.
…
To byla svatba! Blázinec to byl!