V noci na 12. srpna padá z nebe nejvíc „hvězdiček“, a tak jsme si celou noc přeříkávali tajná přání a nemohli dočkat rána. Hned s prvními paprsky jsme si sbalili svých pár švestek a zamířili za Lorenzem domů, kde na nás čekal ještě Andrea, kterého jsme znali už z Kadaně, a Mario, kterého jsme poznali v jedné předměstské restauraci in nostra ultima serata da fidanzati, jak nám to předchozí večer napsali v upomínku do notýsku. Úplně poprvé jsme se viděli s Lorenzovou družkou s hvězdným jménem Anna Stella.
Osprchovali jsme se, převlékli do svých italských modelů, navoněli a každý z nás nasedl do jiného auta, já s Lorenzem a Andreou a Věruška s Annou Stellou a Mariem. Jeli jsme ulicí Jacopa Facciolatiho, v 18. století možná nejpopulárnějšího učitele nejen v Padově a v Itálii, ale i v celé v Evropě. Cesta nás vedla jihovýchodním směrem od centra až do městečka Ponte San Nicolò, kde jsme těsně před mostem, který dal městečku název odbočili doprava.
Osprchovali jsme se, převlékli do svých italských modelů, navoněli a každý z nás nasedl do jiného auta, já s Lorenzem a Andreou a Věruška s Annou Stellou a Mariem. Jeli jsme ulicí Jacopa Facciolatiho, v 18. století možná nejpopulárnějšího učitele nejen v Padově a v Itálii, ale i v celé v Evropě. Cesta nás vedla jihovýchodním směrem od centra až do městečka Ponte San Nicolò, kde jsme těsně před mostem, který dal městečku název odbočili doprava.
12. srpna 2009 ve 12h. jsme si s Věruškou řekli své Si!
Oddával nás novopečený místostarosta Martino Schiavon.
Andrea byl mým svědkem. Anna Stella byla Věruščinou svědkyní.
Lorenzo nám překládal do angličtiny.
Splnil se mi ještě jeden sen.
A byla to ta pravá stopařská svatba.
pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat