Vyhoň Dub

Jacques Coeur začal svoji kariéru obchodováním s Levantou. Nakupoval tam drahé kovy, duběnky, vlnu a hedvábí, brokátové látky a koberce. Stejně jako vás mě zaujaly duběnky, což jsou vlastně hálky na dubových listech, z kterých se vyráběl inkoust. Jeho padělání je jedním z podstatných důkazů padělání Rukopisů kralovedvorského a zelenohorského.

Vzpomínám si, že jsem si v 17 letech koupil knihu o RKZ od Jana Vrzalíka z roku 1933, která obhajovala pravost rukopisů. Duší romantik, rozhodl jsem se, že se stanu novodobým Palackým a budu se rovněž bít za jejich pravost. Prvním schůdkem mé rebelie bylo odhodlání, že pokud si vytáhnu u maturit Národní obrození dám zkoušejícímu a přísedícímu lekci z důkazů pravosti a vyvracení důkazů padělání. Vytáhl jsem si Renesanci a humanismus, a tak se moje další činnost obrátila ke shromažďování literatury a jejímu načítání. S postupným objevováním tajů dívčího rozkroku jsem se dalšího pátrání na rukopisném poli vzdal úplně.

O to více mě překvapila existence jisté novodobé České společnosti rukopisné, která od roku 1989 znovu obhajuje pravost rukopisů. Zastydlý romantismus těchto doktorů a inženýrů je svým způsobem obdivuhodný. Ať padělek nebo ne, je pravda, že přes atraktivnost látky neznám jediného češtináře, který by třeba věděl, čím se proslavil Vyhoň Dub (tak studentsky přitažlivé jméno) nebo jak skončil Vlaslav, resp. který by o tom něco studentům řekl.