Čtu si Psychologického průvodce šachovou partií, kde se tvrdí, že psychologie hraje v šachách významnou, ne-li nejvýznamnější roli. Někdy si připadám, že jsem pro své protihráče takový psychologický trenažér. Hraji šachy po internetu v sadách po třech partiích, což je dáno tím, že denní neplacený limit jsou právě tři. A je neuvěřitelné, že ve valné většině buď třikrát prohraju nebo třikrát vyhraju. Poslední tři sady byly všechny z první kategorie a co jiného mi zbývá, než se z toho vypsat. Včera jsem jednomu soupeři z Brazílie po chybě neopomenul připomenout, že podobnou chybu jako já udělal v roce 1940 i velmistr Spasskij. To mu tenkrát bylo 13 let a nad šachovnicí se rozbrečel.
Dnes jsem hrál poslední dvě partie se 70letým Angličanem. První jsem prohrál, ale v druhé jsem si vedl velmi dobře, snad poprvé v životě jsem útočil na jednoho pěšce pětinásobným napadením, díky němuž jsem nakonec získal i soupěřovu kvalitu. Byl jsem uprostřed nádherného útoku, když přede mě vyskočila tabulka Black won! Check mate! V první chvíli jsem si říkal, že černý vzdal, ale pak mi došlo, že jsem dostal mat. Málem jsem se rozbrečel.
Žádné komentáře:
Okomentovat