Kalajáramář již vyhlásil výsledky, neumístil jsem se, smířil jsem se s tím, přečetl jsem si příspěvky a s některými se ani nechci měřit. Nerad bych ale nechal svůj příspěvek v šuplíku, tak si ho aspoň napíšu sem. Na nový konec mě navedl tuším Vančís (teď si nejsem jistý), staré zakončení je pod ním.
Patrně nejtěžší chvíli svého života strávil Jára Cimrman coby dospívající jinoch v Brně, kam si jej jako nadaného asistenta z Vídně přivezl Gregor Mendel, známý zakladatel genetiky. Cimrman svému o generaci staršímu kolegovi pomáhal v jeho pokusech s hrachem. Při křížení různých druhů této luštěniny bylo zapotřebí zkoumat všechny vlastnosti vypěstovaných výsledků i jejich působení na lidská střeva. Cimrman se v rámci vědeckého výzkumu obětoval, snědl veškerou Mendelovu úrodu z let 1856 - 1863 a vedl pečlivé záznamy, jak ten který kříženec působí na jeho trávicí trakt.
Jak nám zachovalý útlý sešit o 237 stranách dokazuje, došel Cimrman po několika letech strávených v cele augustiniánského kláštera, kde měl pouze tvrdé lůžko a suchou toaletu, k vlastnímu samostatnému výzkumu, když začal sám křížit různé druhy luštěnin a obilovin ne cestou genetickou, ale právě cestou gastrointestinální. Křížení druhů až v žaludku vyrazilo dech všem tehdejším rádoby moderním přírodovědcům. Na dlouho očekávanou přednášku na toto téma, kterou měl pronést na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku v roce 1864 však Cimrman nedorazil. Usoudil, že by to bylo házení hrachu na zeď. Navíc, jeho poslední pokus s naklíčeným hrachem a máčenými měsíc odleželými kroupami ho přivedl na jinou cestu. Trpěl pět dní a v horečných křečích si poznamenal: „Rozhodl jsem se založit v Brně zbrojovku.“
„Objevil jsem nový pohon do turbokompresoru.“ O měsíc později uzavřel Cimrman kontrakt s Friedrichem Wannieckem, který patent zakoupil a založil v Brně prosperující továrnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat