7. února 2010

Čas žít


Tenhle víkend byl našlapaný jako zelí v babiččině kádi. Začalo to v pátek besedou s horolezcem Radkem Jarošem. Měl přijet už dopoledne, kdy byly na Střelnici nasmlouvané dvě školní výpravy. V půl deváté jsme se dozvěděli, že Radek, který zlezl 9 ze 14 světových osmitisícovek se málem zabil v Žiželicích u Žatce. Naštěstí to odneslo jen auto a studenti, kteří přišli o zajímavé povídání. Pokud je to zajímalo a nechtěli se jen ulít z vyučování, beseda s promítáním byla přislíbena od 18h. v klubu. Bylo plno, což mě moc mile překvapilo, ovšem student dle mého odhadu ani jeden. Promítání se protáhlo na dvě a půl hodiny a o zajímavosti svědčí i to, že lidé ještě půl hodiny pokládali otázky a za celou tu dobu nikdo neodešel.

Jen já jsem už netrpělivě přešlapoval, neboť jsem chtěl stihnout koncertv Orfeu. Přijela k nám na návštěvu sestřička s Kubou, a tak jsme se museli ještě stavit doma. Kuba na pankáče neměl nádalu, a tak jsme vyrazili ve čtyřech: já, Věruška, Ivanka a v bříšku zatím bezejmenná neteřinka. Stihli jsme skoro celé The Vibrators a celé UK Subs. Je to takový ten uřvaný punk jako bylo na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. UK Subs jsou s 300 koncerty ročně jednou z nejproduktivnějších kapel na světě. Svá alba od roku 1976 nazývají jmény začínajícími vždy následujícím písmenem abecedy, už jich mají od A do W. Frontmanovi Charlie Harperovi je 65 let a vypadal na podiu jako indiánská babička.

No a včera jsme byli všichni na Sportovním galavečeru, podruhé s Píďanem a moderátorským mikrofonem. Jsem celkem zvědavý na ohlasy, sám jsem do rána oslavoval, že krom rozflákaných vstupních dveří nebyl žádný závažný průšvih. Ještě teď je mi mizerně.

Žádné komentáře: