Loza a sv. Anežka

Ať člověk chce nebo nechce, o hledání hrobu sv. Anežky ví každý stejně jako o začátku olympiády ve Vancouveru. Sledoval jsem na Nový rok část ekumenické bohoslužby věnované odkazu naší světice a tak nějak mi to připomnělo, že ten odkaz je jinde než v jejích fyzických ostatcích. Nicméně chápu, že třeba novodobá františkánská sestra Anička to vidí jinak, podobně jako všichni milovníci záhad. Mezi nimi je i Leo Vrzal, který v kostele sv. Haštala hledal poklad georadarem.

Když jsem si k tématu četl článek v posledním Reflexu a po všech těch stigmatizovaných řádových sestrách a sochách ukazujících prstem na místo hrobu došel k tomuto pánovi, který vlastní georadar vyvinutý v 80. letech v Sovětském svazu v rámci kosmického výzkumu, už mi to přišlo přitažené za vlasy.

Ten georadar má legrační jméno – Loza. Tak mi říkali spolužáci na gymplu. Našel jsem si ho pro zajímavost a zjistil, že opravdu existuje a hledá poklady třeba v Gíze.

Při tom pátrání se ještě před vstupem Lozy na scénu našla raně gotická opuková deska, na níž byly vytlačené žlábky, možná od mnohonásobného klekání. Že by náhrobní kámen? A už je i teorie, že když se Anežka vzdala královských výsad a stala se obyčejnou řádovou sestrou, nechtěla možná ani po smrti mít honosný hrob. Už proto mi přijde, že by se neměl hledat hrob, ale živá skromnost naší národní světice.