Martin dneska brouzdal pouští Kalahari, kam se asi nikdy nepodívám, ale abych si nepřišel jako pecivál, začetl jsem se do kapitol Kulturních obrázků pro mládež od Josefa Kořenského z roku 1899, které pojednávají právě o Africe. Jedna kapitola je o Čeňkovi Pacltovi, českém cestovateli, který zbrázdil snad všechny světadíly, ale zemřel právě v Africe, kam se vydal na lov diamantů. O těch pojednává celá jedna kapitola, v níž se dozvíte třeba to, že slovo karát je odvozeno z řecko-latinského názvu rohovníku neboli svatojánského chleba, protože představuje váhu jednoho zrníčka z jeho lusku.
V knize jsou otištěny úryvky z Pacltových dopisů do Čech.
Levou ruku mám bolavou od potyčky s levhartem. Na poušti kalaharské střelil jsem levharta, jenž hned padl. I běžel jsem, abych jej odnesl. Ale levhart byl jen postřelen, vzchopil se a sápal se na mne vší silou. Při tom popadl mě za levou ruku a notně mi ji pocuchal. Zanechal svého díla teprv potom, když jsem mu hlavu prostřelil kulí z revolveru.
Tak tohle ti, Martine, nepřeju. A dál ty, Markét, nečti.
Jindy jsem měl rvačku s opicí. Stalo se to takto. Sedím na pokraji houští a připravuji se, abych si uvařil čaj. Sbírám potom suché chrastí k topení. V tom spatřím malou opičku. Seděla na zemi. Má touha byla, bych ji dostal, proto jsem se k ní plížil s největší opatrností. Ale náhle vyřítí se na mne z houští stará opice, chápe mne za nohu a kouše do ní vší silou. Měl jsem se co brániti. Při tom opice kňučela a prskala jako rozkacená šelma. Byl čas chopiti se opět revolveru a zabíti ji. Třikráte jsem do ní střelil, a opice vedla svou, až teprve po čtvrté ráně klesla k zemi mrtva.
Chudák siroteček, malé hezké opičátko, plakalo hrozně u své maminky. Vzal jsem ubožátko k sobě, ale druhého dne zahynula opička žalem.
V knize jsou otištěny úryvky z Pacltových dopisů do Čech.
Levou ruku mám bolavou od potyčky s levhartem. Na poušti kalaharské střelil jsem levharta, jenž hned padl. I běžel jsem, abych jej odnesl. Ale levhart byl jen postřelen, vzchopil se a sápal se na mne vší silou. Při tom popadl mě za levou ruku a notně mi ji pocuchal. Zanechal svého díla teprv potom, když jsem mu hlavu prostřelil kulí z revolveru.
Tak tohle ti, Martine, nepřeju. A dál ty, Markét, nečti.
Jindy jsem měl rvačku s opicí. Stalo se to takto. Sedím na pokraji houští a připravuji se, abych si uvařil čaj. Sbírám potom suché chrastí k topení. V tom spatřím malou opičku. Seděla na zemi. Má touha byla, bych ji dostal, proto jsem se k ní plížil s největší opatrností. Ale náhle vyřítí se na mne z houští stará opice, chápe mne za nohu a kouše do ní vší silou. Měl jsem se co brániti. Při tom opice kňučela a prskala jako rozkacená šelma. Byl čas chopiti se opět revolveru a zabíti ji. Třikráte jsem do ní střelil, a opice vedla svou, až teprve po čtvrté ráně klesla k zemi mrtva.
Chudák siroteček, malé hezké opičátko, plakalo hrozně u své maminky. Vzal jsem ubožátko k sobě, ale druhého dne zahynula opička žalem.
2 komentáře:
Ježíš marja, to je smutný...:(
Měls tam napsat i Pájo, nečti dál :(
A stejně by sis to přečetla.. jako já :o(
Okomentovat