Před týdnem mi došla omluva od kamaráda Ludi, že nepřišel na oslavu narozenin a na koncert Joe Purple, protože se zrovna vykoupal v Ganze a má namířeno na sever k Himaláji. Včera byl u nás na návštěvě kamarád Petr a vedli jsme debatu o východní filosofii a převtělování. Dnes se mě jedna dáma při pracovní schůzce zeptala, jestli proti stresu medituju. K tomu mi Martin přinesl ochutnat čaj Yogi, který připravil na večer. Z indického večera se skupinou Damaru jsem se pln zážitků právě vrátil domů a zasedl k tomuto článku. Na můj vkus to v jednom týdnu bylo až moc Indie najednou.
Přiznávám, že mám k indické kultuře evropské předsudky. Mám sice Indii v úctě jako naší kulturní prabábu, ale držím si také odstup, protože cítím zásadní rozdíl, jen nevím v čem vlastně. Teprve v těchto dnech mě napadlo vysvětlení.
Zatímco evropská křesťanská kultura nezná reinkarnaci a tak sní o nějaké formě návratu, indická sní naopak o ukončení věčných návratů. A to se pak projevuje i v ideálu. Zatímco meditace indických mnichů chce dosáhnout nekonečna mimo náš pozemský život, křesťanská modlitba pozemský a nadpozemský svět spojuje a nekonečno vyprošuje až po uplynutí naší životní poutě.
V prostém životě a ve svatých moudrech obou filosofických celků bych ale asi hledal spíš společné rysy. I v Rigvédě se dozvíme, že bůh Indra je stvořitelem nebes i země, což je součástí nicejsko-konstantinopolského vyznání křesťanské víry. Nebo se mi moc líbí, že v hinduismu „modlitba jest pánem nad bohy“ – trochu pyšné, ale velmi inspirativní tvrzení.
A Šivu, boha ničitele, Indové prosí, aby je nezabíjel a nezavrhnul. Dej nám podíl na oběti a na řeči živých, píše se v jednom hymnu, který by se mohl zpívat i v křesťanském kostele.
Nejdůležitějším jednotícím prvkem je však vědomí hříchu nebo, chcete-li, poskvrnění karmy. Vždyť i forma očištění je v koupeli (čili u nás křtu) a obsah v odpuštění a touze po něm.
A tak se já, v minulém životě možná slušně se chovající divoký osel, v budoucím zcela jistě králík pro své sexuální prohřešky proti dharmě, vyznávám z obdivu k hinduistické tradici. Můj vnitřní pocit se metaforicky blíží dnešnímu zážitku, kdy Tomáš Reindl zpíval do indické melodie a rytmu Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth, pleni sunt caeli et terra gloria tua, hosanna in excelsis, benedictus qui venit in nomine Domini, hosanna in excelsis jako mantru.
Žádné komentáře:
Okomentovat